13.díl - 2/2
16. 8. 2020
Shin
Tak tyhle narozeniny nebudou asi nic moc. Jsem rád, že mi kluci připravili oslavu, ale abych řekl pravdu, nějak nemám náladu. Dojdu domů, jsou dvě hodiny a do začátku mám ještě spoustu času, tak něco sním a hned potom si na chvilku zdřímnu.
Vstanu za dvě hodinky a začnu se pomalu připravovat. Vlezu si do sprchy, kde strávím mnohem víc času než jindy. Prostě jen stojím a nechávám na sebe téct příjemně teplou vodu, je to tak příjemné a uklidňující. Po více jak půlhodině usoudím, že by to mohlo stačit, vypnu vodu a začnu se utírat ručníkem. Z koupelny zamířím rovnou do pokoje, kde přemejšlím, co na sebe.
Vyberu si černý úzký džíny, s rozkrokem kdesi u kolen, opásané pokovaným koženým páskem, který je spíš pro okrasu, než aby plnil svou funkci. Dále hmátnu po černém tílku a úzké vínově červené košili, kterou si zapnu až na první dva knoflíčky u krku, ty nechám rozepnuté a taky si vyhrnu rukávy až nad lokty.
´Teď jsem spokojen, teď je to ono,´ zhodnotím svůj vzhled
Vlasy jsou ještě trochu vlhké a tak se je ještě snažím vysušit ručníkem, a když jsem jakžtakž spokojen, tak je jen pročísnu. Ještě se navoním, a když se podívám na hodiny, tak je akorát nejvyšší čas na to abych vyrazil. Do ruky si vezmu lehkou vestu, zamknu byt a volným krokem zamířím na druhou stranu města, kde bydlí Sasu a Garu.
Příjdu lehce po šesté hodině, ale jako oslavenec si můžu dovolit nějaké to zdržení. Jen co zazvoním, otevře mi Garu a vtáhne mě dovnitř. Přivítá se se mnou a do ruky mi vrazí nějaké pití, přičemž mě táhne dál do bytu, kde se nachází zbytek. Už je nás tu celkem dost a očividně tu ještě nejsou všichni. Stoly se prohýbají pod spoustou pití a jídla. Hudba hraje a všichni se baví. Skoro ještě hodinu trvá, než příjdou všichni. Vždy když zazvoní zvonek, tak se Sasu a Garu jako správní hostitelé řítí ke dveřím otevřít a přivítat nově příchozí.
Midori
Když se doma najím, tak se zavřu v pokoji, papírek položím na stůl a zapnu si počítač.
´Nikam nejdu!´
Byl jsem pevně rozhodnut, teda aspoň jsem si to myslel. Sice se snažím hrát nějakou hru, ale každou chvíli stejně pokukuji po tom papírku. Na chvilku zanechám hraní a vezmu papírek do ruky a rozevřu ho, je tam jen adresa. Pohled mi padne na medvídka na posteli, od té doby, co jsem ho dostal, se mnou spí. Opět se podívám na papírek a je mi nějak smutno.
´Co když si opravdu přeje, abych přišel a jen se bál se mě zeptat?´
Opět se podívám na plyšáka a povzdechnu si. Vyjdu z pokoje a sejdu do kuchyně, máma zrovna vytahuje z myčky čisté nádobí.
"Mami, můžu se zeptat?"
Upoutám její pozornost, zanechá nádobí a posadí se ke stolu.
"Jasně zlatíčko, copak?"
Nadechnu se a vychrlím na ni, že mě jeden kamarád pozval na oslavu narozenin, tak jestli bych mohl jít. Řeknu jí, kam bych šel a že bych se do jedné, maximálně do druhé hodiny ranní vrátil.
Je na ní vidět, že váhá, že mě nechce pustit.
"Midori, klidně můžeš jít, ale nechceš přijít dřív? Přece jen je to pozdě a chodit po venku v tuto dobu..."
Vím, kam tím míří, a nedivím se, že má strach. Já ho mám taky, ale nemůžu být pořád doma, a pokud Shinovi má přítomnost udělá radost, tak to budu jen rád.
"Ale mami, to je jen rezerva, nevylučuju, že nepříjdu dřív, ale raději jsem si dal časovou rezervu."
Pořád se na mě dívá trochu nedůvěřivě, potom na chvilku odejde do chodby. Když se vrátí, tak mi do ruky dá peníze, nechápavě se na ni podívám. Pohladí mě po tváři a hřejivě se usměje.
"To je na taxíka," mrkne na mě. Obejmu ji, jsem jí vděčný, že nemusím v té tmě sám domů.
Kouknu na hodiny v pokoji, je šest hodin. Musím s sebou trochu hodit, ještě se chci stavit v obchodě, nechci přijít s prázdnou. Obleču si obyčejné džíny a bílé tričko, a protože venku už se stmívá a ochladilo se, tak si vezmu černou mikinu, co vypadá jako kožíšek.
Je skoro sedm hodin a já zvoním na Sasarův byt, poznal jsem ho podle hlasité hudby, která se nesla z jedněch dveří. Otevře mi přímo Sasaru s Garou a když mě uvidí, plně se jim rozzáří oči.
"Tak si se nakonec rozhodl přijít, vítáme tě tu," vtáhnou mě dovnitř.
Jsem nervózní, kolem je spousta neznámých lidí a taky je tu celkem hlučno.
"Tady jsem něco donesl," podávám jim tašku.
"To si nemusel," převezme tašku Sasaru, "Máme toho dost."
"Takže první úkol je splněn, teď můžem přejít k druhému," pronese směrem ke mě Garu, když Sasu odejde i s nákupem.
´Eh? První úkol?´
Garu se jen usměje a už mě táhne do jednoho z pokojů, naprosto nechápu, co se kolem mě děje a než se naděju, tak mám na hlavě připnutý psí uši a kolem krku uvázanou velkou červenou mašli.
"CO TO JE?"
Garu se jen začne smát.
"To je, drahý Midori, druhý úkol... předání čupr dárku oslavenci."
Když do místnosti vejde Sasaru a uvidí mě, jen uznale pokývá hlavou a opět odejde. Garu mě popadně za ruku a zas mě táhne někam jinam.
"Shine, máme tu pro tebe dárek!"
"Jéžiši, jen to ne! Nechci vědět, jakou blbost jste zas pro mě vymysleli."
"Náhodou tohle se ti bude líbit. Víme, že bydlíš sám a navíc poslední dobu vzdycháš nad šťěnátkem, tak jsme ti jedno pořídili," slyším Sasara, který vyšel napřed a teď mluví směrem k Shinovi. Ještě vůbec nic mi nedochází.
"Snad jste mi nekoupili zvíře!" zhrozí se Shin.
"No to přímo ne, víš co, raději se podívej sám..."
Zničehonic jsem hozen do něčí náruče, a když vzhlédnu, koukám do těch nádherných fialových očí. Teprve teď mi všechno dojde a Shinovi pravděpodobně taky, neboť se mu po tváři rozlije široký úsměv.
"Tak takový štěně si nechám líbit..."
´BOŽE! TAK TOHLE JE MEGA TRAPAS!´
PŮVODNÍ KOMENTÁŘE Z E-STRÁNEK:
...
(Yuki, 7. 2. 2013 20:07)
tak ten musí vypadat přímo sladce... :)
lituji ho
(Yuki-cat, 10. 1. 2012 15:26)
Chudák Midori, i když jako dáreček moc dobrý. :D
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář