13.díl - 1/2
16. 8. 2020
Midori
Myslel jsem, že umřu, ale nakonec to neprobíhá tak hrozně. Stále sedím se Shinem, protože mi nedovolí si přesednout. Společnost nám neustále dělají Sasaru a Garu. O přestávkách k nám příjdou a začnou drbat, a to jsem si myslel, že drbou jen holky, ale kluci jsou mnohem horší. Sem tam se mě pokoušejí vtáhnout do rozhovoru, ale většinu času jen poslouchám jedním uchem a maluju si do bloku. Jediná doba, kdy se jich zbavím, je přestávka na svačinu. Prosadil jsem si, že budu svačit s Jirem a oni mi daj pokoj. Shin sice protestoval, ale když jsem mu pohrozil, že ho budu ignorovat, tak hned zmlkl.
Shin
Je pátek a zrovna svačím ve společnosti Sasara a Garu. Štěnátko mě opět opustilo, aby mohlo být s tím švábem. Jsem z toho velice deprimovaný.
"Hej Shine, vnímáš nás?" přeruší někdo můj tok myšlenek.
Vrátím se zpět do reality a zrak mi padne na Sasaru a Gara.
"Eh?" říkali jste něco?
"To si piš, že jo," oboří se na Garo, "už tady nějakou dobu na tebe mluvíme, ale ty jsi nějak mimo."
"Omlouvám se, kluci."
"V poho kámo, ale proč vypadáš, jak zmoklá slepice? To zas kvůli Midorimu? Dnes bys měl mít lepší náladu?" začne do mě hustit Sasu.
"Jo kvůli Midorimu, chtěl bych, aby se mi více věnoval," fňuknu smutně, " A proč bych měl mít dobrou náladu?"
"Panečku, to snad není možné," plácne se do čela Garu, "Ty máš plnou hlavu štěněte, že úplně zapomínáš na sebe. Dnes je přece oslava tvých narozenin, kterou jsme ti s partou přichystali..."
Narozenin? Mých narozenin? Kouknu na tabuli, kde je napsáno datum.
No jo, fakt, zítra mi bude devatenáct. Já na to fakt zapomněl.
"Promiňte kluci, úplně se mi to vypařilo z hlavy..."
"V pohodě," poplácají mě oba po zádech, " Je nám jasný, že myslíš na příjemnější věci."
Jen se usměju.
"Takže jak to dnes bude probíhat? Bude to u mě nebo jinde? V kolik to začne?"
Naštvaně se na mě podívají.
"Už jsme ti to říkali, tys ale nedával pozor."
"Už jsem se omluvil. No tááák.....klucííí...."
Než zazvoní, tak mě stihnout seznámit s organizací dnešní oslavy. Jsem rád, že to nebude u mě, nechce se mi tak narychlo uklízet. Do třídy vejde Midori a chvilku na to zazvoní na hodinu. Sasu a Garu se vrátí na své místo a ke mě si přisedne štěně.
Zasněně se na něj dívám, ani učitele si nevšimnu. Tak moc bych si přál, aby taky přišel, ale když bych se ho zeptal, tak vím, že by na 100% odmítl.
"Děje se něco?" zeptá se mě šeptem Midori.
Překvapeně na něj zamrkám.
"Ne, proč?"
"Já jen, že od té doby, co jsem přišel, na mě zíráš."
"Promiň," odvrátím zrak a věnuju se učení, i když sem tam mi můj zrak spadne na mého spolusedícího.
´Tak moc bych si to přál...´
Midori
Svačina s Jirem probíhala v pořádku, ale když se vrátím zpět do třídy, tak Shin se chová nějak divně. Nejdřív na mě jen zírá, a když se ho zeptám, co je, tak se jen omluví. Dokonce si mě zbytek dne moc nevšímá...
Teda ne, že by mi to nějak chybělo nebo že bych měl o něj starost...to nééé!!! Jen mě to zajímá...ale bojím se zeptat, aby se nenaštval nebo aby si nemyslel, že se o něj nějak zajímám...mě je to přece úplně jedno...nebo ne?
Koutkem oka se na něj podívám, je duchem nepřítomen a kouká kamsi do blba.
Avšak důvod Shinova rozpoložení jsem se měl brzo dozvědět...
Sasaru a Garo
Vrátíme se na místo, ale i tak nepřestanem sledovat Shina. Na to, že má zítra narozeniny a dnes má oslavu, nemá kdoví jak pozitivní náladu.
"Garu, nevíš co mu je?"
"Tuším Sasu, je zamilovanej až po uši a bolí ho srdíčko."
Sasu je trochu zaskočen - jeden by nevěřil, jak moc může být člověk natvrdlej - podívá se na Shina zrovna, když Midoriho hypnotizuje - podle mě dosti zaláskovaným pohledem.
V tu chvíli mě napadne skvělej nápad, přitáhnu si Sasu k sobě a začnu mu šeptat svůj plán. Rozzáří se mu oči a nadšeně přikyvuje.
´Jestli se tohle povede, tak to bude bomba!´
Midori
Po skončení vyučování jdu do šatny, přezuju se a vydám se domů. Jiro má dnes delší vyučování a tak mě nedoprovází, ale pokud jsem si myslel, že půjdu domů sám, tak jsem hodně zmýlil. Před školou mě dohoní Sasaru a Garu.
"Midori, počkej, chceme si s tebou o něčem promluvit, mohl bys nám věnovat chvilku?"
Nedůvěřivě si je přeměřím, bůh ví, jestli zas nemaj nějakej blbej nápad jako první den.
"Nemusíš se nás bát, nechcem ti nic udělat," začne Garu jakoby poznal na co myslím, "jen chcem s tebou mluvit o něčem ohledně Shina..."
"Shina?"
Oba jen kývnou.
Souhlasím a dovolím jim, aby šli se mnou kus cesty domů.
"Midori, všiml sis, že dnes Shin nebyl moc dobře naladěn?"
Kývnu. Toho by si nevšiml jedině blbec.
"Jde o to, že Shin má zítra narozeniny. My a další kamarádi mu dnes pořádáme u nás oslavu," začne mi vysvětlovat Sasaru.
"Narozeniny? A co to má společného se mnou?" zastavím se. Nějak nechápu, co mi tím chtějí říct.
Garu si povzdechne a Sasu protočí oči.
"No my chcem dát Shinovi ten nejhezčí dárek," ujme slova opět Garu, " A je nám jasné, že největší radost mu udělá, když se na té oslavě objevíš TY!"
"JÁ? Hele kluci, nedělejte ze mě blázna, kdyby mě tam chtěl, tak by mě aspoň pozval, ne že bych přišel, ale to, že nic neřekl, o něčem vypovídá, ne?"
Oba se na sebe podívají a začnou si povídat mezi sebou jako bych tam nebyl.
"Ty, Sasu, je možné, aby někteří lidé byli tak natvrdlí?"
"No já ti nevím Garu, ale už znám dva natvrdlíky, tak bych řekl, že jo."
"A co takové vajíčko natvrdo přivede k rozumu?"
"Nevím, asi jedině, že mu to vysvětlíme."
Opět se podívají na mě. Nervózně polknu.
"Midori, Shin tě tam chce, ale nepozval tě, protože se bál, že bys mu dal košem. A tak ti raději nic neřekl a tak se vyhnul odmítnutí a zklamání."
Tak tohle jim tak budu věřit. Nijak na to nereaguji a opět se rozejdu domů.
"No tak Midori, prosím, přijdi!"
Nevšímám si toho.
´To tak, Shin na mě čeká a bude celý šťastný až se zjevím ve dveřích...´
Garu mě doběhne a zastaví mě.
"Prosím, ještě si to rozmysli, tady je adresa, začíná to v 18hod a na 20hod je naplánovaný dort a popřání oslavenci," s tím my vrazí do ruky složený papírek a rozloučí se mnou.
Dám ho do kapsy a rozejdu se domů. Nehodlajíc to teď řešit.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář