Svět naší (zvrácené) fantazie

„Jak bylo dnes v práci?“ zeptá se mě Raven, zatím co mě hladí po nahých zádech. Otočím se k němu a lehnu si mu na hruď, které před tím věnuju letmý polibek.

„Nic spešl, jako každý jiný den v práci,“ odpovím mu a krouživými pohyby prstu jej hladím po dokonalé hrudi.

Je to už měsíc, co spolu… no řekněme, že spolu chodíme. Spím tu několikrát do týdne. Raven už pro mě nejezdí tak často, tak používám Shromaždiště a kód od domu mi Raven prozradil. Zrovna dnes byl jeden z těch dnů, kdy mi napsal, že pro mě nepřijede, že má ještě práci, ale když dorazil, očividně unavený, ještě stále měl energii na sex. A tak tu teď spolu ležíme.

„A co ty v práci?“ optám se, ale je mi jasné, že žádné konkrétní odpovědi, se od něj nedočkám. Už několikrát jsem se jej ptal, co dělá, ale nikdy mi neodpověděl. Prý to není důležité a takové ty řeči.

„Jako obvykle spousta práce.“

No jako bych to neříkal. To mi toho teď ale pověděl. Ale už to nehodlám řešit, smířil jsem se s tím, že mi to neřekne a počkám si, až bude chtít.

„Nepodniknem něco o víkendu?“ nadhodí po chvilce mlčení zajímavou otázku. „Teda jestli máš volno?“

„V sobotu jsem v práci, ale mám volnou neděli a pak pondělí,“ odpovím a zvednu hlavu.

„Tak to je super, zůstanu v práci v sobotu a v pondělí si vezmu volno,“ začne si tak trochu plánovat pro sebe.

„A co chceš podniknout?“ zeptám se se zájmem, přece jen, když to navrhl, musí už mít něco v plánu.

„No napadlo mě, že bychom mohli jet do hor na chatu. Je to tam útulné, mimo město, ale přesto je to oblíbená turistická destinace. Nedaleko jsou i horké prameny, tak kdybys nechtěl na tu chatu, můžem se ubytovat v hotelu s nějakými přírodními lázněmi,“ seznamuje mě se svým geniálním plánem.

Strašně rád bych jel. Nikdy jsem u horkých pramenů nebyl a navíc… Víkend strávený s Ravenem, to je něco romantického, co si nechci nechat ujít a tak, když se opět zeptá, co já na to, tak jen horlivě přikyvuji a drmolím jedno „Ano“ za druhým. To Ravena pobaví a začne se smát.

„Tak to jsem rád a už teď se těším na neděli,“ pohladí mě po tváři a zajede mi rukou do vlasů, aby si mě přitáhl k polibku. No asi vám nemusím říkat, že jen u polibku nezůstalo…

Konečně sedíme v autě a Raven se řítí po silnici kamsi do neznáma, teda pro mě do neznáma, věřím, že Raven má výlet pevně v rukou a ví, kam jedeme.

Celý týden se neuvěřitelně táhl jako rozteklý sýr. Tak neuvěřitelně jsem se na dnešek těšil, že Pan Čas se rozhodl mě trápit a vůbec v práci neutíkal. O to horší bylo, že jsme se s Ravenem celou tu dobu neviděli. Podařilo se mi domluvit si volno i v úterý a tak Raven pracoval o to víc, abychom spolu mohli být nejen neděli a pondělí, ale mohli odjet až v úterý.

Zřetelně vidím, jak má kruhy pod očima a tvář lehce strhanou, ale i přes očividnou únavu se plně věnuje řízení. Rád bych to vzal za něj, ale řidičák nemám, k čemu by mi taky byl, když na auto bych nenašetřil ani za sto let.

Co se týče výletu, tak jsme se nakonec rozhodli ubytovat v hotelu. Teda… „rozhodli“ není to přesné slovo… Prozradil jsem Ravenovi, že to bude poprvé, co takové místo navštívím a ten pod vlivem toho rozhodl, že když to bude poprvé, budu si to muset pořádně užít. Ten dvojsmysl jsem tehdy ignoroval, ale teď se nad ním musím uchichtnout.

„Copak je tu tak vtipné?“ vrátí mě zpátky do reality Ravenova otázka.

„Ale ničemu,“ odpovím, nakloním se k němu, abych mu věnoval pusu na tvář, a potom ho nechám, aby se plně soustředil na řízení. Je mi jasný, že jak dojedem na místo, tak první věc, kterou Raven udělá, bude, že sebou švihne do postele.

Zastavíme na malém parkovišti a vystoupíme z auta. Raven jde vzít z kufru zavazadla a já zatím koukám na malý, ale příjemně vypadající hotýlek. Tady se mi určitě bude líbit. Od Ravena si vezmu svůj batoh a spolu zamíříme na recepci. Tam si vyzvedneme klíče od svého pokoje a popřáním příjemného pobytu se vydáme do našeho pokoje.

V přízemí je jen ona recepce a pak velká otevřená jídelna a pak se tu nachází nejspíše už jen místnosti pro personál a nutné pro chod toho hotelu. My vyjdeme do druhého, a taky posledního, poschodí a až na konci chodby se nachází náš pokoj.

Raven otevře dveře a galantně mě pustí dovnitř. Vejdu do menšího, ale příjemně a domácky vypadajícího pokoje. Takový milý rustikální vzhled. Všechen nábytek je ze dřeva či jiného přírodního materiálu. Masivní postel, stejně tak šatní skříň či noční stolečky. Na televizním stolku se nachází nijak přehnaně velká televize a vedle toho je telefon. Nic víc, nic míň. Prostě všechno, co je potřeba

Jsou tu ještě jedny dveře, které tipuji na koupelnu s WC, a pak tu jsou ještě dveře, ke kterým okamžitě zamířím. Ocitnu se na menším balkónku s posezením, stůl a dvě proutěná křesla s polstrováním. Nadechnu se čerstvého vzduchu a jen zběžně se porozhlídnu po malebném městečku, které se mi tu rozkládá jak na dlani, díky tomu, že se nacházíme na menším kopečku. Vrátím se dovnitř a vidím Ravena, jak si vybaluje věci z kufru. Přejdu k němu.

„Je to tu nádherné,“ a obejmu ho kolem pasu.

„Jsem rád, že se ti tu líbí,“ natočí hlavu ke mně a věnuje mi pusu na nos, „Nevadí ti, že se půjdu osprchovat a poté zalehnu do postele?“ při tom nahodí dokonale omluvný pohled.

„Vůbec mi to nevadí,“ usměju se a otočím si jej obličejem k sobě, „Kdybys nešel sám, donutil bych tě,“ a přejedu mi po kruzích pod očima.

„Děkuju,“ políbí mě a pak s ručníkem v ruce zmizí v koupelně. Já se dám do vybalování svých věcí, a když se Raven vrátí z koupelny, jen v boxerkách a zalehne do postele, lehnu si na chvilku k němu.

Netrvá dlouho a Raven spokojeně oddechuje a já jen hladím po vlasech a nechávám jeho jemné prameny klouzat mezi prsty. Poslední pohlazení, pusa na čelo a pak opatrné vymanění z jeho náruče. Vezmu si jedny klíče, napíšu Ravenovi krátký vzkaz a pak se vydám na menší průzkum městečka.