Svět naší (zvrácené) fantazie

Už je skoro večer, a Ravenem se nám totiž usnout. Je to teprve chvilka, co jsem se vzbudil a svým vrtěním probudil i jeho.

„Kdy půjdeš domů?“ zeptám, i když odpověď nechci znát. Je mi s ním dobře a nechci, aby odešel.

„Myslím, že brzo,“ a políbí mě do vlasů, „Nechceš jít se mnou?“ a mě povyskočí srdce radostí a hned na to horlivě přikývnu.

„Dobře, ale ještě než půjdeme, chci se tě na něco zeptat,“ a nasadí takový ten důležitý, škrobený hlas i výraz, „Jedu zítra na tři dny do Paříže,“ ale ne, to ho zase neuvidím a ani mi nezavolá, „Ale když jsi řekl, že máš do konce týdne volno… Nechceš letět se mnou?“

Zvednu hlavu z jeho ramene a nechápavě se na něho podívám.

„Cože?“ to je jediné, co dokážu vypustit z úst.

„No jestli nechceš letět se mnou do Paříže? Jeli bychom zítra ráno, přistáli někdy pozdě odpoledne nebo v podvečer. Ubytovali se, zašli někam na večeři… Je pravda, že druhý den, bych se ti nějakou dobu nevěnoval, protože musím oběhat pár věci ohledně práce. Ale odpoledne, večer a další den dopoledne, než by nám letělo letadlo, bychom byli spolu… Tak co tomu říkáš?“ Pořád na něj jen zírám a otvírám pusu jako kapr. Chci něco říct, ale slova ne a ne vyjít z hrdla.

„Tatsu?“ Raven na mě nervózně kouká, „Jsi v pořádku?“ asi musím vypadat hrozně, když se takhle strachuje.

„Ty mě chceš vzít do Paříže?“ dostanu ze sebe konečně smysluplnou větu.

„Jo,“ vypadá to, že si oddechl, že už zase vnímám.

No já na nic nečekám a hned na něj vrhnu a začnu ho objímat. Mačkám ho v náručí a posévám mu tvář drobnými polibky.

„Moc rád pojedu,“ řeknu mezi polibky. Raven se vzpamatuje ze šoku, který mu můj „útok“ způsobil a začne se hlasitě smát. Obejme mě a přetočí se se mnou, takže já teď ležím na zádech a on se sklání nade mnou. Chvíli si jen hledíme do očí. Poté se Raven skloní a jemně políbí.

„Jsem rád, že pojedeš,“ a zářivě se na mě usměje.

„Já taky, ale bojím se…“ podívám se na něj s obavou v očích, „Bude to poprvé, co poletím letadlem.“

„Neboj, budu tam s tebou,“ a opět mě políbí. Nakonec se spolu mazlíme, ale jen to… žádný sex…

„Bože Tatsu, jedeme tam jen na tři dny,“ povzdechne si Raven, když mě sleduje při balení. Nebo respektive při nebalení. Zatím jsem jen vytáhl svou cestovní tašku a teď stojím před skříní a přemejšlím, co si vzít s sebou. Když jsem navrhl, že si vezmu všechno, nemělo to přívětivou reakci.

„Tobě se to řekne,“ zlostně se na něj podívám a pak stočím pohled zpět na police s oblečením, „Ale já nikdy nikam neletěl. A obzvláště do Paříže,“ při myšlence na ni mi opět poskočí srdce radostí. Tolik jsem si přál vidět nějaké evropské město a Paříž…

„Tak mě k tomu pusť,“ vyruší mě Raven z mého rozjímání o městě lásky.

Ustoupím bokem a sleduju Ravena, jak se prohrabuje mým šatníkem. Vytáhne jedno tričko, tepláky, potom dvě košile a ještě mi tam dá pyžamo. Pak už se prohrabuje v mém šuplíku se spodním prádlem. Na závěr se opět vrátí ke skříni a ještě do tašky přidá neutrální černou mikinu.

„A tohle si vezmi na sebe,“ a podává mi černé rifle, uplé a dlouhé černobílé pruhované tričko s dlouhým rukávem, které jsem na sebe neměl ani nepamatuju, „Nebylo to tak těžké a boty si vezmi nějaké černé neutrální.“

Začnu se tedy převlékat a úplně cítím na sobě Ravenův upřený pohled. Neodolám a začnu se převlékat tak, abych jako by náhodou na něj vystrčil zadek atd. Slyším jen lehké zavrčení, nejspíš se drží zuby nehty. Jsem to ale zlomyslné kvítko…

„Takže máš všechno?“ ptá se Raven ještě před tím, než zamknu svůj byt. Tašku s těmi pár kousky oblečení mi drží on.

„Doufám, že jo,“ usměju se a zamknu byt. Klíčky si dám do kapsy černého neformálního sáčka, co jsem si ještě na sebe vzal. Řeknu vám, takhle vystrojený jsem dlouho nikam nešel.

„Tak jdem,“ chytne mě za ruku a táhne mě, jak zjistím dole, k autu. Mou tašku dá do kufru a pak oba nasedneme a vyrazíme k jeho vile. Nebo jsem si to myslel. Zezačátku jsme skutečně jeli směrem, kde Raven bydlí, ale pak to najednou stočil jinam.

„Kam jedem?“ nedá mi to a musím se zeptat.

„Na večeři,“ mrkne na mě a zase se věnuje řízení, „Ani jeden jsme neobědvali.“ Musím mu dát za pravdu. Sice mi bylo špatně, ale nutno říct, že je mi už dobře a něco bych si dal.

„A kam se jdeme najíst?“

„Do jedné malé a útulné restaurace,“ víc neřekne a mě nenapadne vyzvídat, bylo by to marné.

Tak tentokráte Raven nekecal a opravdu se jednalo o malou, příjemně vypadající a nikterak luxusní restaurací v italském stylu. Dle jídelního lístku tu podávali vše od salátů, přes těstoviny až po klasickou pizzu.

„Tak co si dáme? Společně pizzu nebo každý zvlášť?“ ptá se mě Raven, zatímco oba studujeme menu.

„Já bych si dal nejdříve salát a pak jedny těstoviny,“ řeknu, na co mám chuť.

„Dobře, tak si dáme každý podle sebe,“ s tím zavře lístek a čeká na příchod obsluhy. Jakmile přijde, tak Raven si objedná Pizzu Quatro Formaggi a já nejdříve salát s kuřecím masem a pak jsem se rozhodl pro Spaghetti Carbonara. A protože tu jsme autem a mě se nechce pít samotnému, objednáme si obyčejnou perlivou vodu s citrónem.

„Prosím,“ přijde za chvilku servírka s naší objednávkou. Teda zatím s mým salátem, který je po chvilce následován Ravenovou pizzou.

Raven je asi v polovině jídla, když mě konečně donesou hlavní jídlo. Trochu se zděsím, že jsem překonal svoje síly, ale v závěru je to tak dobré a můj žaludek tak nenasytný, že to sním úplně celý.

„Nepraskneš?“ zeptá se mě Raven žertem, on svoje jídlo už snědl před nějakou chvílí a pak mě se zájmem pozoroval, jak se láduju já.

„Možná,“ povzdechnu si a poplácám se po plném bříšku. Byla to opravdu dobrota.

„Aby to nebylo zase špatně,“ poznamená a já nakrčím obočí v nesouhlasu.

„Už je mi dobře, bude to fajn. Prostě jsem byl jen vystresovaný,“ řeknu na svou obhajobu.

„Dobře, budu ti věřit, ty seš svého zdraví strůjce,“ řekne a na obranu zvedne ruce. Začnu se smát, je to komické a Raven se směje taky. Je mi fajn.

Ta chvilku opět přijde servírka, jestli máme ještě nějaké přání, ale Raven už jen požádá o účet, abychom zaplatili, resp. aby zaplatil on. Potom ještě chvilku sedíme, dopíjíme a příjemně si povídáme.

Už jsme u Ravena doma a tentokráte je to on, kdo se balí.

„Hele, já si nemohl celý šatník vzít,“ ozvu se, když vidím, jak si do kufru skoro lodních rozměrů ukládá snad pět košil a tři obleky, ještě spodní prádlo a nějaký pyžamo. No v závěru toho má snad dvakrát, ne-li třikrát tolik.

„Tos teda nemohl,“ a dá si do kufru hygienické potřeby, „Ale ty toho taky tolik nepotřebuješ. Já ano… Nevím, co z toho si nakonec vezmu, a navíc taky „rezerva“, kdyby se něco stalo,“ vysvětlí mi Raven. Jen protočím oči a nehodlám to komentovat.

„Tak než se sbalíš, skočím si do sprchy,“ oznámím a už si to šinu do koupelny. Jsem tam tak rychle, že ani neslyším, jestli něco říkal.

Pustím si příjemně teplou vodu. Rozhodnu se umýt si i vlasy a tak si je namočím. Natáhnu se pro svůj šampon a začnu jej ve vlasech pořádně pěnit. Když pěnu spláchnu, dám se do umývání těla. Najednou uslyším šoupání dveří sprchy a hned na to se kolem mého pasu obtočí Ravenovi paže.

„Můžu se přidat?“ zeptá se a políbí na rameno.

„Uhn,“ kývnu a zakloním hlavu dozadu, abych mohl dostat polibek, který mi Raven velmi ochotně věnuje. Cítím, jak mi prsty jemně přejíždí po bříšku. Opřu se zády o jeho svalnaté tělo a užívám si jeho příjemnou péči. Jednou rukou stále setrvává na mém bříšku a tou druhou zamíří k mé bradavce, kterou začne jemně mnout. Zavzdychám, když mě Raven začne líbat na krku. Začne těsně pod uchem a skončí až na rameni, aby se zas vrátil zpátky.

„Ravene,“ zavzdychám, když ruka, která dosud hladila moje bříško, pohladí mou chloubu a hned na to ji začne pomalými pohyby zpracovávat. Cítím jeho penis, jak mě tlačí do zadku a tak začnu jemně vrtět pánví, abych jej taky dráždil, jako on dráždí mě.

Otočím se mu v náručí a dám mu ruce kolem krku. Musím si stoupnout na špičky, abych mu mohl věnovat polibek. Raven mi opět obtočí ruce kolem pasu. A začne mi přejíždět po zádech až k zadečku. Líbáme se, líně a něžně. Nijak nespěcháme, prostě si užíváme blízkost toho druhého.

Raven se v jednu chvíli kousek pohne a hned na to přestane na nás dopadat teplá voda. Uslyším i otvírání dveří sprchy a na rozpálené kůži ucítím chladný závan venkovního vzduchu.

„Áááá,“ vyjeknu, když mi zmizí podlaha pod nohama a já se ocitnu v Ravenově náruči. On tomu nevěnuje žádnou pozornost a rovnou mě z koupelny nese k posteli. Tentokráte mě nehodí vášnivě, jako jindy, ale něžně mě položí na postel a skloní se nade mnou v touze po dalším polibku.

Dotýkáme se, mazlíme se a poznáváme naše těla. Je to úplně jiné... Ano, sex jsme měli mnohokrát, ale dnes se skutečně milujeme. Skrze polibky a doteky se snažíme tomu druhému sdělit svoje city. Každý kontakt s pokožkou je důkaz našich citů a já si přeji, aby mi tyhle stopy zůstaly dokonce života.

Změníme pozice, abychom si mohli lépe dopřát potěšení, které nabízí vzájemné uspokojování ústy. Raven leží na zádech, já jsem nad ním a vzájemně si opečováváme svoje údy. Nedlouho na to ucítím i tlak na svém otvůrku, jak si mě Raven snaží nachystat. Teoreticky bych to nepotřeboval, ale takhle je to přece jen příjemnější a navíc je to příjemná součást předehry a já vím, že mě i jeho to vyburcuje na maximum.

„Tatsu,“ zašeptá mi Raven vzrušeně do ucha, zatímco se noří do mého těla. Zachvěju, nejen z dechu, který mě polechtá na krku, ale i z toho tónu, jakým to řekl. Pohnu pánví proti němu, aby byl konečně ve mně. Raven zalapá po dechu, nejspíš to ode mě nečekal. Obtočím mu ruce kolem krku a nohy kolem pasu.

„Miluju tě.“ Raven se usměje a pohladí mě po tváři.

„Já tebe taky,“ začne mě líbat a pomalu se ve mně pohybovat. Raven nijak nespěchá, ale jak on, tak i já jsem mu na hranicích svých možností a postupnému zrychlování přírazů nelze zabránit.

Udělám se první a pomocí svých svalů, které stáhnu kolem Ravenova penisu, dosáhne svého vrcholu i on a následně se unaveně složí na mě. Společně rozdýcháváme tuhle dokonalou chvíli. Pak se Raven natáhne pro ubrousky a ještě nás oba očistí, abychom se potom, v náruči toho druhého, odebrali do říše snů.