Svět naší (zvrácené) fantazie

 Po

Opravdu jsem si nemyslel, že nového Ochránce najdu takhle brzo. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Na jednu stranu jsem rád, protože budu mít konečně někoho, kdo na mě bude dávat pozor a možná, že by mě mohl i bránit před ostatními ve škole. Na druhou stranu se bojím, že bude úplně stejný jako můj bývalý Ochránce.

Vytáhnu mobil a spěšně napíšu mámě, že jsem našel nového ochránce a že půjdu k němu po škole, že se tedy zdržím. Potom mobil rychle schovám, protože už přišel učitel a začal vysvětlovat látku. Bohužel jde o matematiku a ta mi opravdu nejde. A i když se plně soustředím a všechno zapíšu, stejně ničemu nerozumím. Stejně by mě zajímalo, kdy logaritmy a podobné věci užiju v běžném životě.

Ale i přesto se sem tam kouknu do přední lavice, kde sedí Ren. Podle prvního dojmu to vypadá na fajn kluka. A ani nevypadá špatně. Vyšší než já, černé vlasy, šedé oči, které i přes svou barvu vypadají přátelsky a ne nijak ledově, postava štíhlá, ale svalnatá. Jop, myslím, že se mi líbí. Teď ještě uvidíme, jaké budou jeho kladné a záporné vlastnosti a taky jsem zvědavý, jaké bude mít schopnosti.

Dále mi není dovoleno rozmýšlet, protože učitel pokračuje ve výkladu a já nehodlám v tom plavat, i když asi stejně budu. Asi bych si měl najít někoho na doučování. Třeba Ren tomu rozumí a bude mi to pak schopen vysvětlit.

Ren

Vyučování více méně přetrpím. Mám štěstí, že ve většině předmětů látku zvládám tak, že se pak ani nemusím učit, a přitom mám dobré známky. O přestávkách se bavím s kamarády a mé drahé polovičky si zatím nijak nevšímám. Přece jen, jdeme k nám a tam se mu budu věnovat dostatečně. Při té představě se mi na rtech objeví lehký úsměv.

Dnes máme dlouhou školu, končíme v pět hodin, a tak když se potkáme před školou a zamíříme ke mně domů, už pomalu zapadá sluníčko. Jen se ho zeptám, kde bydlí, a když mi řekne adresu, zjistím, že bydlí úplně na druhé straně města. Zbytek cesty ale jdeme potichu.

Za nějakou půlhodinku dorazíme před menší rodinný domek, kde bydlím s rodiči a dvěma staršími bratry, jsou to dvojčata. Vejdeme dovnitř a já podle bot zjistím, kdo doma je, nebo spíš kdo není. Rodiče chodí z práce později a bráchové určitě někde lítají a snaží se někoho sbalit. To hraje pro mě, aspoň nás nebude nikdo rušit.

Zavedu Po a do svého pokoje. Je vymalovaný světle zelenou barvou, z nábytku tu mám velkou postel, knihovnu, šatní skříň a počítačový stůl. Všechno v tmavě hnědém provedení a povlečení na posteli a závěsy jsou tmavě zelené. Mám rád přírodu a tak jsem se snažil o podobnou atmosféru.

„Máš to tu pěkné,“ pochválí mi pokoj Po a s pootevřenou pusinkou kouká kolem sebe. Uchcetnu se pro sebe, je rozkošný.

„Děkuju, zatím se někde posaď, já nám skočím pro něco k pití,“ a jdu do kuchyně, kde z ledničky vytáhnu jablečný džus a ze skříňky vytáhnu dvě skleničky. Když se vrátím, vidím ho, jak sedí na kancelářské židli a točí se kolem dokola.

Musím se uchechtnout. To si mě všimne i on a přestane se točit a hned sklopí pohled k zemi.

„Promiň,“ špitne potichu. Začnu se smát víc.

„To je v pořádku,“ ujistím ho a zamířím ke stolu, kam položím pití a skleničky. Potom nám naliji a hned jednu skleničku podám Poovi. Ten mi poděkuju a hned se pořádně napije a vypije skoro celou skleničku na ex.

„Ještě?“ zeptám se a on se zase zatváří provinile a kývne, že jo. Naliju mu opět plnou skleničku, ze které upije do poloviny a pak ji položí na stůl. Já se taky napiju, ale ne tolik jako on. Potom se posadím na postel a začnu si s ním povídat. Zjistím, že jsme hodně rozdílní. On žije jen se svou matkou v malém bytečku. Já bydlím v prostorném domě s oběma rodiči a s dvěma bratry. Jeho jediní další příbuzní jsou teta, strejda a bratranec, zatímco já kdybych měl vyjmenovat celou svou rodinu tak jsem tu do večera. I když on už v podstatě večer je, venku už je tma a světlo v pokoji zajišťuje malá lampička u stolu.

On má rád vaření a čtení knih, já raději koukám na filmy anebo dělám nějaký sport. No aspoň, že na těch procházkách v přírodě jsme se shodli, takhle aspoň budem mít něco společného. Ale příjemně se s ním povídá, musím přiznat, že má určité kouzlo a hlavně… je neskutečně roztomilý. Celou dobu si kouše nehet na palci a vypadá u toho tak šukézně, že mám co, dělat abych se na něj už nevrhl.

Vlastně už silně uvažuju, že přejdu do fáze bližšího, ba přímo intimního sbližování. Přece jen rozhovor byl až druhý důvod a jen výmluva na to, aby šel ke mně. Můj prvotní plán rozhodně nebyl klábosení nad sklenicí džusu. No, a když se Po napije džusu, a přitom si olízne rtíky, je rozhodnuto. Rychle přejdu k němu, chytnu ho za loket, vytáhnu ho na nohy a vedu k posteli.

„Co to děláš?“ vyjekne, když ho hodím na postel. Neodpovím. Jen se nad ním skloním a začnu ho dravě líbat, ještě že se nemusím držet zpátky. Ale on mě nechce pustit dovnitř a svými drobnými ručkami se mě snaží dostrčit. Vsunu mu teda ručku pod tričkem a to se již setká s úspěchem. On překvapením vyjekl a tím mi umožnil se dostat jazykem dovnitř. Chutná slaďoučce.

Zatím co jej líbám, mu vyhrnu tričko a přeruším polibek jen na tu chvíli, abych mu jej přetáhl přes hlavu. Tentokrát se ale vrhnu na jeho krček a začnu jej sát tak moc, že se mu tam okamžitě vytvoří několik skoro fialových flíčků. Vím, že něco říká, možná i křičí, ale já neposlouchám. Jsem tolik pohlcen okamžikem a jeho tělem, že nic krom mého vzrušení nevnímám.

Rychle mu sundám kalhoty a okamžitě promnu jeho penis. Přitom se sám snažím dostat ze svých těsných džínsů. Když se podaří a já je mám v půli stehen, nadzvednu si ho pod koleny a já mám výhled na ten krásný růžovoučký otvůrek. Když jej vidím, polije mě ještě větší vlna vzrušení. Už se těším, až budu uvnitř. Po trochu cuká nohama, ale s mojí silou mi nedělá problém, ho zkrotit.

Skloním se k němu a párkrát mu přejedu jazykem přes otvůrek a vezmu to pře kouličky až na jeho penis, který celý vezmu do úst. Opět se odtáhnu, dám si trochu slin na prsty a potřu si jimi svůj penis. Namířím si to na otvůrek a začnu pomalu na něj tlačit. Po se začne cukat ještě víc, a tak ztratím trpělivost a přirazím do něj nadoraz.

Z té těsnosti se mi zatmí před očima. Je možný, aby byl tak uzoučký? Okamžitě začnu do něj přirážet, posadím se na svoje paty a jeho si chytnu za boky, slastně zavřu oči a užívám si to. Když cítím, že už za chvilku budu, poslepu nahmatám Poův penis a začnu jej taky třít, abych i jemu dopřál to dokonalé uvolnění.

Netrvá dlouho a Po se mi udělá do dlaně. Já si tedy ještě zvýším tempo a i já se udělám hluboko do tělíčka pode mnou. Vyklouznu z něj, políbím ho na rty a ještě stále mimo z prožitého orgasmu zamířím do koupelny, kterou mám hned vedle pokoje. Zalezu do sprchového koutu a pustím si na sebe horkou vodu. Začnu se umývat a teprve teď si všimnu, že můj penis je celý od krve. To mě vyděsí, nejdřív mě napadlo, že jsem si udělal něco já, ale mě nic nebolí, takže ta krev musí být Poova. Že bych mu tolik ublížil? Rychle se opláchnu a s ručníkem kolem pasu se vrátím do pokoje.

Na to, co mě tam čekalo, jsem, ale připravený nebyl. Na posteli leželo klubíčko, které se třáslo, pokojem se rozléhali vzlyky a na prostěradle byla velká skvrna od krve. Přejdu k tomu drobnému tělíčku a dotknu se jeho ruky. Trhne sebou.

„Ne, prosím už ne!“ vzlykne a kouká na mě úplně červenýma očkama. Potom se opět schoulí a neustále šeptá „Prosím, už ne.“ Nevěřícně na něj koukám a nevím, co dělat…