Svět naší (zvrácené) fantazie

Lenny

Poslouchám šéfikův proslov a pro sebe se usměju. Pohodlněji se opřu o tělo za mnou, které mi stále dává tolik síly a podpory. Není to nikdo jiný než Kevin, moje láska a dovoluju si říct i osudový muž.

Už to bude rok, co jsem se, no řekněme, že jsem se vyznal jednomu svému kolegovi, ale moje city nebyly opětovány. To není žádný konec světa, stává se to dnes a denně, ale tohle bylo jiné… tohle bylo kruté a moje křehká duše a srdce to prostě nevydržely. Chtěl jsem to skončit, ale naštěstí jsem byl takový srab a jen spolykal prášky. Zachránil mě na poslední chvíli právě mluvící šéf. Skončil jsem v nemocnici, bez chuti do života. Ignorujíc vše kolem, ústa zamčená na několik západů a touha žít na bodě nula. Pak se najednou objevil Kevin.

Natočím hlavu, abych se na něj mohl podívat. No on si toho všimne a věnuje mi pusu na nos.

Kevin, student medicíny toužící se stát doktorem. Rozhodl se, že vyléčí mé rány, ale ne ty fyzické, nýbrž ty psychické. Nechtěl jsem nikoho k sobě pustit, bál jsem se, že mě zas někdo zraní, ale on se nedal. Byl tu pro mě. To kvůli němu jsem začal jíst, pak mluvit a nakonec i žít.

Vezmu jeho ruce a dám si je kolem ramen, Kevin tohle gesto pochopí a svoje objetí ještě zesílí a hned na to ucítím další polibek, tentokráte do vlasů. Jsem šťastný!

Když mě pustili z nemocnice, což nebylo bůhví jak rychle, zůstal jsem ještě nějakou dobu doma. Tehdy jsem se bál, že se zas o něco pokusím. Sedět doma sám a prakticky nic nedělat, protože vše, co jste dělat mohli, jste už dávno udělali, to leze člověku na mozek. Naštěstí tu byl stále můj anděl strážný… Chodil za mnou každou volnou chvíli a snažil se mě rozptýlit, a to se mu i dařilo. Podezdřele se u mě nakupily nejrůznější hry, knížky a já nevím, co všechno ještě. A ty se stejně brzo stěhovaly…

Důvod? Stěhoval jsem se i já… Kevin navrhl, že bychom se v našem vztahu mohli posunout dál a nabídl mi bydlet s ním a jeho dědou, který nakonec nebyl tak špatný, jako jsem si ho pamatoval z nemocnice… Možná jsem chvíli váhal, ale nakonec jsem souhlasil. Co víc jsem si taky mohl přát. Budu s osobou, kterou miluji a budu ji mít neustále nablízku a navíc… Doma bych byl sám…

Za nějakou dobu jsem se opět vrátil do normálního života. Začal jsem tu opět pracovat. Potěšilo mě, jak mě tu všichni vítali. Taky jsem se vrátil do školy, ale moje maturita pro mě již byla ztracena. Proto jsem rád, že se mi podařila dodělat teď na podzim.

Barem se rozlehne hlasitý potlesk a křik. To mě vytrhne z mého přemýšlení a já se vrátím do reality. Tom ukončil svůj projev s přáním příjemné zábavy a jal se losování dárků. Každý měl dnes donést nějaký dáreček do společné vánoční tomboly a teď se budou rozdávat. Abych řekl pravdu, tak už se bojím. Pracuju v gay baru, tak je vám asi jasný, jaký druh dárků se tu objevuje nejčastěji. Holt sranda musí být i na Vánoce.

My s Kevinem jsme donesli společný dárek a kupodivu, alespoň pro toho kdo jej dostane, je úplně normální. Vybrali jsme nějakou pěknou sadu čajů a k tomu hrníček.

„Lenny a Kevin!“ přečtou naše jména a já jsem vyslán, jako zástupce naší dvojičky, převzít dárek. No vrátím se s ním ke Kevinovi s tím, že ho rozbalíme spolu.

No neříkal jsem to? Žádný normální dárek… My prostě musíme dostat vibrátor a plyšová pouta. Možná by to nebylo tak trapné, kdybychom spolu spali… Ano, je to tak… chodíme spolu už nějakého tři čtvrtě roku, bydlíme spolu, spíme spolu v jedné posteli, ale ještě nic nebylo…

Polibky… ano

Mazlení… ano

Vzájemné uspokojování… ano… Ale dál jsme se nehli… A vím, že je to kvůli mně… Vím, že Kevin chce, ale že mě má moc rád a vychází mi vstříc a dává mi čas…

Nevím, proč jsem ještě nesvolil k dalšímu kroku. Nejsem žádný panic a zkušeností mám dost, tak by neměl být problém… Ale on tu je… Prostě se bojím. Možná se obávám, že až se dostaneme do tohodle bodu vztahu, přestanu ho bavit… Možná mám pocit, že bych něčím „takovým“ pošpinil to krásné, co je mezi námi…

Miluju ho a on to určitě cítí, ale strašně rád bych mu dal takový důkaz mé lásky. Kde nejsou potřeba slova, kde za vás mluví vroucí polibky, něžné doteky a dokonalé splynutí dvou těl a duší…

Kevin

Úplně cítím, jak Lenny znervózněl při otevření našeho vánočního dárku. Je mi jasné, na co teď myslí. A je to určitě úplně jiné, než na co myslím já. Rád bych tyhle pomůcky vyzkoušel, ale vím, že Lenny není připraven. Neznám důvod, a ani se neptám. Vím, že mě miluje a víc nepotřebuju.

Jasně, studené sprchy a pravačka nebudou fungovat věčně, ale raději zápal plic, než si u Lennyho začít něco vynucovat. Vezmu teda raději krabičku z jeho rukou, dám zpátky víko a dám ji bokem. Lenny se na mě nechápavě podívá, ale nemůžu si nevšimnout té úlevy, co se mu v obličeji objevila.

„Tohle nepotřebujeme,“ usměju se na ně a přitáhnu si ho do náruče, „Necháme to tady, třeba to udělá radost někomu jinému,“ a políbím ho. Cítím, jak mi obtočí svoje malé ručky kolem pasu.

„Miluju tě,“ zašeptá, když přerušíme polibek pro nedostatek vzduchu.

„Já tebe taky,“ a ještě mu líbnu jednu pusu.

Poté se přesuneme na bar a objednáme si pití. Já si dám jen vodku, no Lenny si vybral nějaký míchaný nápoj. Potom už jen posedáváme, věnujeme se sobě či si povídáme a bavíme se s ostatními kolegy. Později se dokonce i připojíme na taneční parket a je na Lennym vidět, že se dost uvolnil, že mu taková zábava prospěla. Přece jen, stále ho hlídám a nevidím rád, když se přepíná, ale pro jednou a navíc, kdy jsem s ním a můžu ho hlídat, tak to snad vadit nebude.

Sice ještě není ani půlnoc, ale už na Lennym vidím, že je unavený a tak když se ho zeptám, jestli chce jít domů, nijak neodporuje a na můj vkus až moc snadno a rychle souhlasí. Rozloučíme se tedy s kolegy a vydáme se domů. Naštěstí to nemáme nijak daleko, a navíc… Večerní zasněžené město s vánoční výzdobou a se spoustou světel, to je aspoň krásná vánoční procházka.

Opatrně našlapujeme na zasněžený chodník, ruku v ruce a povídáme si. Lenny je v obličeji celý červený a to mu dodává na roztomilosti. Domů dojdeme asi po půl hodině, děda už spí nahoře ve svém pokoji a tak se potichu usádlíme v přízemí v obýváku. Ještě si dáme před spaním teplý čaj, abychom se zahřáli.

Vezmu dva hrníčky, ze kterých se line příjemná skořicová vůně, a jeden z nich podám Lennymu, ten jej vezme do ledových rukou a začne se zahřívat. A to měl rukavice a ještě jsem ho držel za ruku. Sednu si vedle něj a on se o mě hned opře. Já si dám hrníček jen do jedné ruky a tou druhou jej obejmu. Pomalu mu přejíždím rukou po paži a užívám si jeho blízkost. Opět upiju chutného čaje.

„Pojď se milovat,“ šeptne Lenny a já se div neudusím čajem.

„Cože?“ podívám se nevěřícně na něj.

„Nechceš?“ zesmutní Lenny a já nevím proč.

„To jsem neřekl jen…“

„Jen?“ a upne na mě ty svoje rozkošná kukadla.

„Co tak najednou? Já na tebe rozhodně nechci spěchat,“ snažím se mu to vysvětlit a pak mě něco napadne, „A jestli je to kvůli tomu dnešnímu dárku, tak…“

„Je,“ přizná Lenny, „Ale nejen kvůli němu,“ pokračuje, aniž by mě pustil ke slovu, „Přemýšlím nad tím už dlouho. Nemysli si, že nevím, jak moc ty to chceš a ten dnešní dárek, navíc jsou Vánoce, tak jsem si myslel…“ to už mi rozkošně šeptá do hrudi. Určitě je teď celý červený.

Položím svůj hrnek na stůl, vezmu z ruky i Lennymu ten jeho. Potom jej vezmu do náruče jako princeznu a zamířím do našeho pokoje. Tam jej jemně položím na postel a nakloním se nad něj s nevyřčenou otázkou. Chvíli si jen koukáme do očí a Lenny pak kývne a to je pro mě svolení.

Začnu jej něžně líbat a natisknu se na něj celým svým tělem. Toužím cítit jeho blízkost každou částí, každou buňkou svého těla. Těší mě, že i on mě objímá kolem krku a též se na mě tiskne, jako by snad chtěl splynout v jedno tělo.

Vychutnávám si jeho sladké rty, jednou rukou se opírám u jeho hlavy, tou druhou zkoumám jeho dokonalé tělo, které si chci užít ještě více, tak jej začnu pomalu zbavovat jednotlivých kusů oblečení. I sebe vysleču, přece jen roucho Adamovo, je pro tuhle chvíli nejpříjemnější. Není nic dokonalejšího, než cítit Lennyho jemnou kůži na té své, která je rozpálená touhou po něm. Přál bych si ho spálit svou touhou a láskou.

Přesunu se k jeho oušku, které polaskám a lehce do něj kousnu. Odměnou je mi tichý vzdech a lehkých záchvěv těla. Sklouznu tedy níže, do místa, kde krk přechází v rameno a kde Lenny má své citlivé místečko.

„Kevine,“ osloví mě roztřeseným hlasem Lenny. Vzhlédnu k němu a při pohledu na něj, se ve mně rozline ještě větší touha po tomhle rozkošném stvoření, které má teď tváře celé červené, pohled zastřený a svá drobounká ústa otevřená dokořán, snažíc se dostat do plic trochu vzduchu. Neodolám tomuhle nevědomému pozvání a ukradnu si další vášnivý polibek.

Jednou rukou mu začnu dráždit jednu z bradavek a Lenny se několikrát trhavě nadechne, jak se mu nedostává vzduchu. Musím se usmát. Miluju jeho reakce, to jak na mě reaguje… Přeruším polibek a dám se do opečovávání druhé jeho bradavky. Lenny se napne do oblouku jako luk.

„Jsi tak krásný!“ zašeptám a začnu se pomalu přesouvat níž.

„Ne-neříkej to…“ promluví Lenny roztřeseně, „Je to tra-trapNÉ,“ vykřikne konec věty, když mu jazykem vklouznu do pupíku.

„Ale není,“ a ještě jednou mu vklouznu do pupíku, „Navíc je to pravda,“ a přesunu se mezi nohy a začnu ho laskat na tříslech. Lenny se rozvzdychá ještě víc a jeho chlouba se už pěkně tyčí do výšky, stejně jako ta moje. Nebýt to Lenny a nebýt to naše první milování, nezdržoval bych se tak dlouho.

Od třísel zamířím směrem ke stehnům, potom do pokolení jamky až ke kotníkům a přitom každé místečko obdaruju něžným a vlhkým polibkem. Totéž opakuju i na druhé noze, jen začnu od kotníků a přibližuju se zpět do jeho klína, abych na závěr pohltil Lennyho penis do svých úst.

„Áááách!“ rozline se po pokoji Lennyho táhlý sten a hned na to si přikryje ústa dlaní. Rád bych slyšel další jeho steny, ale fakt, že na druhé straně chodby spí děda, nemůžu popřít, že se musíme trochu ztišit.

Pokračuju tedy v pomalém mučení mého miláčka. Těší mě, že i přes jeho veškerou snahu, se z jeho úst derou ven tiché vzdechy. Do toho jej začnu pomalu připravovat. Naštěstí i přes počáteční odpor svalů, mám teď v jeho útrobách dva prsty a chystám přidat ještě třetí. Lenny se už svíjí jako žížala na háčku. Už ani netlumí vzdechy dlaní, místo toho se kouše do rtu, takže ty jsou teď značně opuchlé, ale to mu na přitažlivosti jen přidává.

Vypustím tedy jeho chloubu z úst, vezmu jeden z polštářů a dám mu jej pod zadek. Pak se jen nad něj nakloním, nohy mu podeberu v kolenou, a zatím co mu věnuju další polibek, se do něj začnu pomalu nořit.

Lenny zrychleně dýchá a tak se vždy na chvíli zastavím, aby měl čas si zvyknout. Ale jeho rty neopouštím. Vychutnávám si jejich sladkou chuť. Po nějaké chvíli jsem v něm úplně celý.

„Jsi v pořádku?“ zeptám se Lennyho. To poslední co bych si přál, je aby ho něco bolelo, či se mu to nelíbilo.

„Uhn,“ jen přikývne a dál se snaží co nejvíce uvolnit.

„Můžu pokračovat?“ a lehce se v něm pohnu.

„Ještě chvilku počkej,“ poprosí mě a já se zastavím a vyčkávám na jeho pokyn. Čekání si krátím sledováním té jeho dokonalé tvářičky, drobnými polibky a něžným hlazením jeho hrudi.

„Zkusíme to?“ raději se napřed zeptám.

„Uhm,“ souhlasí a já se v něm pomalu a dlouze pohnu.

„V pořádku?“ raději se ujistím i přesto, že nic neříká.

„Jo, můžeš pokračovat,“ dá mi Lenny svolení a já začnu s jemnými přírazy. Lenny mě opět obejme kolem krku a přitáhne si mě do polibku a v tomhle mi ráda vyhovím. Trochu víc na něj nalehnu a začnu jej líbat, hladím celé jeho tělo, zatím co moje přírazy jsou stále pomalé. Ale dlouhá doba bez sexu a Lennyho líbivý hlas, vzdychající moje jméno, jen podněcují moji dlouho nevybouřenou stránku. Začnu tedy postupně zrychlovat, a když se nesetkám s žádnými námitkami z Lennyho strany, nasadím nakonec celkem vysoké tempo.

To už opět klečím na kolenou, Lennyho držím za boky a já díky tomu mám dokonalý výhled na jeho dokonalé tělo a na jeho vzrušený penis. Zaplaví mě ještě silnější vlna touhy po mém milovaném a tak uchopím do ruky jeho chloubu a začnu jej třít v dokonalém souladu s mými přírazy. No odměnou je mi hlasitější vzdychání mého milence, které je završeno bílou sprškou na mé ruce a jeho bříšku.

Ještě párkrát přirazím a i já se konečně dočkám toho vytouženého a tolik osvobozujícího uvolnění. Unaveně se svalím na to drobné tělíčko pode mnou, stále zůstávajíc v jeho útrobách. Tak dlouho jsem čekal na to, až budu moct být v něm, a teď se mi to dokonale úzké místečko nechce opouštět.

Ještě chvilku se vydýchávám, užívajíc si Lennyho blízkost. Nasávám z planých plic jeho vůni smíšenou s pachy milování. Dokonalá kombinace, kterou bych mohl čichat donekonečna, ale je mi jasné, že se potřebujeme osprchovat. Zvednu se tedy na loktech a pohlédnu Lennymu do obličeje. Stále mám červené tváře, rty pootevřené, ale jeho oči se smějí a následně na to i jeho rty. Opět jim neodolám a dnes bůhví pokolikáté, je políbím.

„Miluju tě,“ zašeptám do polibku.

„Já tebe taky.“

Pomalu z Lennyho vyklouznu a pak jej opět vezmu do náruče jako princeznu. Ten se mě pevně chytí a na krk mi věnuje letmou pusu. Donesu ho do koupelny, posadím do vany, kterou začnu napouštět příjemně teplou vodou, nachystám ručníky a potom si vlezu k němu. Opřu se a Lenny si okamžitě udělá opěradlo ze mě. Já obtočím ruce kolem jeho drobného tělíčka a mám co dělat, abych ho samou láskou neumačkal. Tak moc ho miluju, tak moc mi na něm záleží.

Když se vzájemně umyjeme a usušíme, opět vezmu toho svého miláčka do náruče a odnesu zpět do postele. Přitáhnu si ho do náruče a oba nás pořádně zababuším pod peřinou.

„Veselé Vánoce,“ zamumlá skoro ze spánku Lenny a pohodlně se uvelebí na mém rameni.

„Veselé Vánoce, Lenny.“