Svět naší (zvrácené) fantazie

Tom

‚Zabiju ho!‘ pomyslím si, zatímco si mnu bolavou hlavu a snažím se zatlačit tu obrovskou bouli, co se mi dělá na čele.

Jak já tu krysu nesnáším! Až se mi dostane pod ruku, tak ho vlastnoručně uškrtím! A on se pak ještě bude divit, že si pak na něm vybíjím zlost. No jasně, že si na něm budu vybíjet zlost za tyhle ty jeho naschvály!

Ještě jednou zatlačím na bouli, až syknu bolestí. Tohle bude muset stačit. Vstanu a kouknu do zrcadla, abych se koukl, jak to vypadá. No skvělé, skoro půlka čela je červená. Zlostně zasyčím a podrbu se za uchem. Teď najít toho prevíta… I když to asi nebude moc těžké, je mi jasný, kde bude.

Vyjdu z koupelny a za tichého našlapování sejdu po schodech do přízemí. Potichu pootevřu dveře od kuchyně a nakouknu. Uchechtnu se, nad tím, jako moc toho prcka znám. Lednička otevřená a já tedy jen vidím pár nohou stojící na špičkách, jak se snaží dosáhnout do horní poličky. Jak říkám, je to prcek…

Tiše vklouznu dovnitř a přikradu se k němu.

„Necháš ten sýr!“ zakřičím mu těsně u ucha. On se šíleně lekne, nadskočí snad metr do vzduchu a ještě se nezapomene málem odusit oním sýrem. Ani mu nijak nepomůžu, může si za to sám. Já se natáhnu pro krabici mléka a pořádně z ní upiju.

Jerry

Zlostně se koukám na tu vypelichanou kočku. Proč mě musí pořád tak děsit? Toho to tak baví mě vidět na smrt vyděšeného?

Vykuckám poslední zbytky sýra, co mi tím šokem zaskočily, potom si natočím do skleničky vodu a na‑ex ji vypiju. Rozhodnu se zmizet, ale nedá mi to, a když jdu kolem Toma, zatáhám ho za ocas. On bolestně vykřikne, ale zapomene, že pije, tak se začne v tom mléce topit. Pro mě to znamení, že mám vzít nohy na ramena, což se za chvilku ukáže jako moudré rozhodnutí zvláště, když se domem rozlehne zlověstné „JERRY~!!!“

Ale to už jsem venku a hledám nějakou skrýš, kde bych se mohl schovat a kde by mě ten kocour nenašel.

„Okamžitě stůj, ať tě můžu zabít!“ slyším za sebou Toma, a když se ohlídnu, tak už vidím, jak za mnou běží.

Kašlu na skrýš, utéct bude nejlepší, ale nejsem si jistý, jak dlouho mu budu moct unikat, navíc v téhle podobě se nemůžu zašít na žádné malé místečko. Máme uběhlou skoro polovinu zahrady, kdy narazíme na strom. Vylézt na něj to zavrhnu hned, Tom umí po stromech dobře šplhat. A tak se aspoň velmi efektivně honíme kolem něho.

V jednu chvíli se oba zastavíme, abychom se aspoň trochu vydýchali, ale nepřestávám ho sledovat, kdyby zas chtěl vyrazit.

„Máme tohle za potřebí?“ zeptá se mě zadýchaně Tom, „Víš, že tě stejně chytím, v téhle podobě jsi mnohem pomalejší a navíc,“ lstivě se usměje, „Nemáš se kde schovat,“ musí mi připomenout fakt, o kterém já už dávno vím.

„Tak mě přestaň furt nahánět,“ řeknu a uraženě nakouknu tváře.

„Nenaháněl bych tě, kdybys mi nezatáhl za ocas,“ prskne Tom.

„A kdo mě to vyděsil tak, že mi srdíčko div nevyskočilo z hrudi a ještě mi nepomohl, když jsem se dusil. Hm?“ zvednu obočí.

„Zasloužil sis to!“

„Proč?“

„No za tohle!“ a odhrne si vlasy z čela, „Díky komu myslíš, že tam mám tu bouli? Která mimochodem není první a ani poslední, kterou díky tobě mám!“ No musím uznat, že to čelo má hodně červené. Ale od čeho to má? Počkat, že by….

„Tenisový míček?“ zeptám se šeptem.

„Asi, nevím… Bylo to žlutý, nic víc nevím,“ zasyčí zase a trochu se pohne, jak by se chtěl zase na mě vrhnout.

„Promiň,“ kníknu. Nečekal jsem, že ten improvizovaný prak, alias guma natažená mezi futra, bude tak nebezpečný, stejně jako ta munice, neboli ten tenisový míček.

„‘Promiň‘ mi bouli nezahojí,“ zavrčí nepřátelsky.

„Ale ale další milenecká hádka?“ promluví kdosi a my se rozhlídnem kolem. Kousek od nás se o plot opírá Spike.

„Milenecká hádka?!“ zopakujeme s Tomem zároveň.

Tom

Nechápavě se koukám na to psisko uslintaný, teda teď neslintá, v téhle podobě celkem ujde, ale jako zvíře ho nesnáším.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ prsknu a chci ho dál ignorovat.

„Ale nedělejte,“ poupraví si obojek kolem krku a přejde trochu blíž, „Všichni tu víme, že tohle jsou jen vaše milostné předehry, je to jasný jak facka.“ Jerry nic neříká, jen nechápavě kulí ty svoje očka.

„Nech toho, nebo ti vyškrábu oči!“ zakřičím, až Jerry nadskočí, ale se Spikim to ani nehne.

„Ale ale košiška še nám žlobí,“ začne na mě šišlat a ve mně se začne vařit krev, „Tak se mějte, zlatíčka,“ otočí se, zamává a skokem přes plot ho už nikde není. Beztak šel zas nahánět nějakou fenku z okolí.

Já přesunu svou pozornost k té myši malé a k mé radosti furt kouká na místo, kde ještě před chvílí stálo to psisko. Toho se musí využít a tak po něm rychle chňapnu. Bohužel ho nechytnu, jak jsem chtěl. Díky tomu se mu podaří vysmeknout a i za cenu roztrhlého trička mi utéct. Hned za ním vystartím. Naštěstí zamíří do domu, tam má ještě menší mi uniknout.

Přes chodbu zamíří do obýváku a po schodech nahoru do patra, ale já mrštně přeskočím sedačku, kterou on obíhal, a tak jeho náskok zmenším a na schodech ho už držím za ruku a snažím se ho zastavit, i když sebou pořádně smýká.

„Pusť mě!“ snaží se mi ruku vytrhnout ze sevření.

Nakonec ho rychle stáhnu k sobě, abych ho chytil kolem pasu, ale kvůli tomu, jak sebou hází, ztratím rovnováhu a už oba padáme dolů. Instinktivně k sobě Jerryho přitisknu.

Auuuu!

Jerry

Semknu oční víčka a očekávám tvrdý náraz, ale nic takového se neděje. Jako dopadli jsme, to jsem cítil, ale nebolelo to tolik, jak jsem myslel, že bude. Otevřu oči a najednou zjistím, proč to nebolelo.  Tom mi totiž posloužil jako matrace. Ale má zavřený oči… ‚Snad jsem ho nezabil!‘

„Tome?“ zeptám se opatrně, ale žádná odezva. „Tome!“ zkusím trochu hlasitěji a nemůžu popřít, že se začínám bát, o to víc, když ani ten se od něj žádné reakce nedočkám. „No tak Tome!“ zatřesu s ním a nemůžu se ubránit slzám. ‚J8 ho fakt zabil‘!

Najednou si všimnu, jak mu lehce cukají koutka a mě to celé dojde. Naštvaně ho bouchnu do hrudi, to on nečeká a pořádně hekne.

„Seš blbej, takhle mě děsit?“ vyčtu mu hned. On se přestane smát a podívá se na mě.

„Když tomu nešlo odolat, škoda, že jsem tě nemohl vidět.“

„Já se fakt bál!“

„O mě? Prosím tě, jsem kočka…mám devět životů. Dobře, teď už osm,“ a směje se mi od ucha k uchu. Nejraději bych ho něčím přetáhl po hlavě. Já se tady o něj bojím a on si ze mě dělá šprťouchlata….

„Ale,“ přestane se smát „Slézt bys už mohl,“ a stále se usmívá a já mezitím zrudnu až po kořínky vlasů, když si uvědomím, že na něm pořád ležím. Ne, že bych byl nějak tlustý, to ne, ale pírko taky nejsem…

„J-já, p-promiň,“ a chci se z něj zvednout, když se Tom zničehonic překulí a já jsem najednou pod ním.

„Eh?“

Tom

Potěšilo mě, že měl o mě starost a to jak vypadal s těma uslzenýma očkama, tričko natrhnuté, takže kus ramene mu koukal ven. A teď ještě na mě nechápavě koulí ty svoje velký hnědý očka. Prostě se skloním a lehce mu olíznu špičku nosíka. Jerry překvapeně vypísne.

„Co to děláš?“

„Já nevím.“ Opět se skloním a začnu jemně lízat a oždibovat jeho rtíky. Cítím, jak mi Jerry tlačí na ramena, ale já jsem silnější, proti mně nemá šanci, zvláště když se mi tohle zalíbilo. Chci se mu jazykem dostat do pusinky, ale on má rty pevně semknuté k sobě. Pohladím ho tedy po tom odhaleném rameni, on chce šokem něco říct, ale to je šance pro mě a tak mu jazykem vklouznu do úst a dám se do jejich prozkoumávání.

Viděl jsem lidi, jak tohle dělali, a to celkem často, a konečně chápu proč. Je to dokonalý pocit, co se mi rozlívá po celém těle. Automaticky jednou rukou zamířím dolů, a když narazím na lem Jerryho trička, vklouznu pod něj a já cítím pod bříšky prstů jeho jemnou a horkou pokožku. Taky cítím, jak se chvěje a to mě přiměje se od něj odtrhnout. Už zase má v očích drobné slzičky.

„Děje se něco Jerry? Nelíbí se ti to?“

„To ne ale,“ zkousne ret a podívá se bokem.

„Ale?“

„Bojím se,“ sklopí stydlivě řasy a tak mu pár slziček steče po tvářích. Vytáhnu ruku zpod trička, vezmu ho za bradu a donutím ho natočit tvář zpět ke mně. Skloním se k němu a začnu mu slízávat ty slané cestičky.

„Mě?“ zeptám se a bojím se odpovědi. Ano, pořád si děláme naschvály a podobné věci, ale nemyslel jsem si, že bych ho až tak děsil…

„Ne,“ a mě s jeho odpovědí spadne kámen ze srdce.

„Tak čeho?“

„Toho co teď děláš,“ zase zašeptá a odvrátí zrak. Nemůžu se ubránit něžnému pohledu na to stvoření pode mnou. Skloním se k jeho velkému oušku.

„Neboj se, prosím,“ zašeptám a než stačí cokoliv říct, opět mu vklouznu jazýčkem do pusy. Potěší mě, když narazím na jeho hebký jazýček, který mi nesměle vyjde vstříc. Teď je to ještě dokonalejší pocit.

Jednou rukou se opět vrátím pod jeho tričko, ale počínám si mnohem opatrněji. Nechci ho, bůh ví proč, vyděsit. Jemně ho hladím po bříšku a po chvilce přidám i jemné škrabkání. Začnu se pomalu přesouvat na hruď, a když zavadím o bradavku, Jerry mi do polibku zaskučí. V domnění, že ho to bolelo, ruku stáhnu a polibek přeruším.

„Promiň,“ začnu se omlouvat.

„To je dobrý, ono to nebolelo,“ odvětí mi Jerry a opět si zkousne ret.

„Opravdu?“

„Uhm,“ odvrátí pohled a mě napadne polaskat jeho krček. Jazýčkem mu přejedu od klíční kosti až k oušku a opět to zkusím s tou bradavkou. Jerry táhle zasténá a hned na to si zakryje ústa. Nevím proč… mě se to líbilo!

„Nezakrývej si pusu,“ poprosím ho a opět ho polaskám. Jerry poslechne a díky tomu se mu z úst prodere další sten. Za tu slast pro má citlivá ouška si zaslouží další polibek, kterým ho hned obdaruju, ale nezůstane u toho. Vytáhnu ruku zpod trička a odtáhnu se od něj. Hodí po mě nechápavý výraz. Jen se usměju a šibalsky na něj mrknu. Vyhrnu mu tričko a hned na to mu už lížu bříško i hruď. Jerry zrychleně dýchá a já cítím, jak mu splašeně buší srdíčko, jako by se snažilo probít skrze hrudní koš.

Najednou uslyšíme zašramocení klíčů v zámku a štěkot Spikeho, že se máme rychle proměnit. Naštvaně zaprskám a než se naděju, je z Jerryho zas malá myška a já se nedobrovolně proměním v modrou kouli chlupů.

„Tak pojď sem, ty neřáde,“ slyším lamentování naši paničky, která to psisko táhne na vodítku dovnitř, „Já ti dám se toulat po okolí! Příště tě uvážu k boudě a bude klid!“ V duchu se ušklíbnu, dobře mu tak! I když…možná to, co se stalo dnes, způsobil on.

Suveréně si to zamířím k paničce a otřu se jí o nohu.

„Zlatíčko,“ skloní se ke mně a podrbe mě za uchem, na oplátku jí zapředu, „Hned ti dám rybičku a mlíčko,“ mňouknu na souhlas a poslušně si sednu k miskám, kde se opravdu po chvilce objeví trochu ryby a mlíčko. Skloním se a začnu se ládovat, přičemž v rohu kuchyně, v malé díře, na mě kouká malá hnědá myška. Mlsně se olíznu a pokynu ji, ať přijde. Sice chvilku váhá, ale nakonec opatrně přicupitá a já ji nechám dát si trochu ryby i mlíka. Vypadá to, že od teď budou naše společné hrátky zajímavější a příjemnější.