Svět naší (zvrácené) fantazie

Tom

Super, naše panička oznámila, že na víkend odchází a pro mě to znamená úplně volný domeček a z toho vyplívá co? Velká párty s ostatními kocoury… A navíc, vše v lidské podobě. Miluju tyhle občasné pocity svobody, kdy si můžu dělat, co chci.

Kamarádům jsem dal už vědět a naštěstí všichni byli tak nadšení, že slíbili, že určitě dojdou. Přece jen, taková příležitost se musí využít.

Je něco po třetí hodině a do šesti hodin, kdy mají kluci přijít, je ještě poměrně dost času, ale musím jít připravit občerstvení. Jednou za čas vezmu z peněženky naší paničky malou sumičku peněz a takhle po částech šetřím na takové „akce“. To se pak nakoupí několik láhví mlíka, které se nechá vychladit, až je láhev orosená a samozřejmě nesmí chybět nějaká ta ryba.

Vyrazím teda do blízkého obchodu a všechno nakoupím. Když jdu kolem sýrů, vzpomenu si na Jerryho, a rozhodnu se pro něj taky něco vzít. Vezmu asi tři druhy sýrů, od každého trochu a pak už opravdu zamířím k pokladně.

Dojdu domů a všechno vyskládám do ledničky a pak už jen nachystám obývák. Budem se koukat na televizi a prostě kecat. Když je vše hotovo, kouknu na hodiny a zjistím, že mám ještě asi hodinu čas. Mohl bych si popovídat s Jerry. Od té poslední události, jsme neměli moc příležitostí si povídat. Vycházíme spolu dobře, občas ho proženu, aby se neřeklo, ale jakmile jsme v lidské podobě, není po něm vidu ani slechu. Nevím, čím to je…

Projdu celý dům, abych zjistil, že ta myška zase nikde není. A to jsem tolik doufal. Povzdechnu, tak rozhovor se opět odkládá na neurčito. Sejdu zpět do přízemí a zapnu televizi a jen čekám, kdy se ozve první zazvonění.

Jerry

V podstatě hned ráno zmizím ven. Ještě jako myš se i přes nástrahy města dostanu do nedalekého lesíka, kde se už proměním a začnu se procházet jako normální člověk. Mohl bych být doma, Tom mě už nijak nehoní, jen párkrát když ho třeba pozlobím, ale… Když jsme jako lidi, tak nevím jek se k němu chovat. To co se stalo minule… Zčervenám při té představě. Prostě se před něj v lidské podobě nedokážu postavit a už vůbec ne se mu podívat zpříma do očí. Bych se nejspíš propadnul do země.

Tom se se mnou nejspíš snaží mluvit, ale já to prostě nedokážu a tak když můžu, tak raději zmizím z domu. Naštěstí je už léto a venku je teplo…

Procházím se celé dopoledne i odpoledne. Dokonce se na chvilku přemění zpět na myš a zahraju si hru s divokými myškami a zapojí se i hraboši a podobná drobotina, co se v lese najde. Je to sranda. Ale bohužel moje prázdné břicho o sobě dává vědět stále hlasitěji.

A tak při západu slunce se dám na cestu zpět. Ve městě už moc lidí není a tak to rychle přejdu jako člověk a i do domu se mi podaří dostat nepozorovaně, ale překvapí mě poměrně velký hluk. Vejdu do obýváku a zjistím proč.

Tom tu má návštěvu, ale přímo jeho tu nevidím. Tohle není dobrá situace. Přece jen, jsem pořád myš a oni, jsou kocouři. Chci kolem nich co nejvíce nenápadně projít, když si mě ale jeden z nich všimne.

„Ale kdopak to tu je… Jestli to není ten malý potkaní příživníček?“ Kdybych byl kočka tak prsknu, copak jsem potkan? Chtěl bych mu na to něco říct, ale raději pomlčím, a dokud můžu tak zmizím. Bohužel oni neměli v plánu mě nechat jít a tak jsem v odchodu zadržen rukou, která mě drží za paži někde nad loktem.

„Mluvil jsem na tebe,“ prskne mi do obličeje. Podle vlasů bych ho typoval na nějakého černého kocoura.

„Já vím, ale nebudu odpovídat,“ a snažím se mu vysmeknout. Jestli tady zůstanu, nemuselo by to dopadnout pro mě dobře. Že já se vůbec vracel domů. A kde je Tom? To tu sebranku nikdo nehlídá?

„To je nám jedno, že kluci,“ s tím se otočí ke zbytku, který se směje a očividně mají ze mě legraci. „Když už si přišel, co si trochu pohrát… taková hra na kočku a na myš by nebyla k zahození.“ Na tváři se mu objeví děsivý úšklebek a zbytek party vstane a postaví se k němu. Bojím se, tohle je přesně ta situace, do které jsem se nechtěl dostat.

Tom

Jsou to neuvěřitelní ochlastové, nečekal jsem, že to mléko padne tak rychle. Sice kluci ještě něco donesli, ale i tak to nestačilo a já jsem byl vyslán, abych nakoupil další pitivo.

S taškou plnou mlíka se vracím domů, a když jsem u dveří, slyším zevnitř poměrně slušný kravál a smích. Co ti debilové zase dělají? Otevřu dveře a zamířím do obýváku, kde se mi naskytne pohled, který jsem nečekal a na který jsem nebyl připraven. Jen tak tak udržím v ruce tašku, aby nespadla a vše se nerozbilo.

Na pohovce leží Jerry, bez trika, ruce svázané za zády a puse nějaký roubík, aby nemohl křičet. Tváře má celé od slz a jeho drobné tělíčko je poseté rankami od kousání, jak se nad ním střídavě sklání a jen tak z legrace do něj koušou.

„Co se tu děje?“ vypravím konečně ze sebe a všichni si mě konečně všimnout, včetně Jerry, který po mě hodí ještě bolestnější výraz.

„Co by?“ odpoví Mike a opět kousne Jerryho někde u žeber, „Řekli jsme si, že se trochu pobavíme. Pojď se taky přidat.“ Ostatní kamarádi se začnou taky smát, ale já tu nic vtipného nevidím. Láhve ne láhve, tašku pustím na zem a pár kroky jsem u sedačky a už se napřahuju k pořádné ráně. Mike odletí pryč a zaskučí. Ostatní nechápavě na mě koukají.

„Vypadněte!“ řeknu nebezpečně a kluci raději poslechnou a ani nic neříkají. Asi je moje chování překvapilo na tolik, že se zdrží komentování. Popravdě, i já sebe překvapil.

Kluci postupně zavírají dveře, ale to je mi už jedno. Jsem u Jerryho a jen co mu vytáhnu roubík, vydere se z jeho hrdla přidušený vzlyk. Teď už jen rozvázat ruce, ale jakmile tak udělám, Jerry se chce odtáhnout. Ale nenechám ho odejít, když už je tady chci ho mít u sebe a navíc, v tomhle stavu ho ani nechci pustit. Rychle ho k sobě přitáhnu a obejmu v pevném sevření.

„Omlouvám se za ně,“ zašeptám mu do vlasů. Jerry se snaží zapřít, aby se mohl odtáhnout, ale nenechám ho. „Netušil jsem, že tu budeš a že se oni zachovají takhle.“ Hladím ho po zádech a snažím se ho tím uklidnit. Naštěstí Jerry vzdá své pokusy o to se mi vykroutit a konečně se uvolní.

„Bál jsem se,“ vzlykne a rozbrečí se ještě víc. Na to mu nic neřeknu, jen ho stále objímám. Trvá to tak deset minut, než Jerry přestane plakat.

„Pustíš mě?“ kníkne Jerry a opět se snaží dostat ze sevření. Nechce se mi ho pouštět.

„Proč?“

„Je mi zima, chci si zas obléci tričko,“ a mě to teď teprve dojde, že je tu bez trika a vybaví se mi i to, čeho jsem byl svědkem. Chytnu Jerryho za ramena a odtáhnu ho. Jeho hrudníček i paže jsou poseté spoustou kousanců. Zaskřípu zubama.

Povalím Jerryho na pohovku, až leknutím vyjekne.

„Tome! C-co to děláš?“ neodpovím. Jen se k němu skloním a každou ranku, každé kousnutí mu jemně olíznu a políbím. Vím, že to nevyléčím, ale chtěl bych všechny tyhle stopy smazat.

Jerry

Hledím na Toma, jak se nade mnou sklání a líbá mě po celém těle. Je mi trapně, proč tohle dělá?

„Tome!“ snažím se ho ramena od sebe odtáhnout. No to se mi nepovede, ale aspoň ke mně zvedne pohled, „Co to děláš?“ nechápu to. Proč to dělá a navíc… je to tak trapné. Připomíná mi to, co se stalo minule.

Tom se konečně odtáhne od mého bříška a já si oddechnu, že toho konečně nechá, ale on se opře rukama vedle mojí hlavy a teď se nade mnou tyčí. Úplně cítím, jak hořím studem. Tom se začne sklánět až se nakonec naše rty dotknout. Je to jen nepatrný dotek, ale mě se před očima vybaví všechno, co následovalo potom. Semknu oční víčka…

Tom

Jerry je tak rozkošný, prostě jsem ho musel políbit. Tak dlouho se mi vyhýbal a teď když ho vidím, je tak sladký… A navíc, jak mu ty hovada ublížili. Nechci, aby ho cokoliv bolelo, či mu kdokoliv ublížil. Byl to jen nepatrný polibek, ale mým tělem se rozlévá neuvěřitelný pocit štěstí. Odtáhnu se a podívám se na to rozkošné stvoření. Ve tváři je celý červený, oči pevně semknuté… To celého ho dělá ještě rozkošnějším. Opět se k němu skloním, ale tak, abych jej mohl obejmout.

„Omlouvám se,“ zašeptám mu do ucha.

„Eh?“ uslyším Jerry, „Za co?“ Povzdechnu si. Jak může být někdo tak nevinný? Je to teda šílený třeštilo a ty věci co dokáže vymyslet, ale co se týče jeho povahy…

„Za kluky,“ odpovím.

„Ale za ně ty přece nemůžeš…“

„Ale ano, jsou to kamarádi a já tu nebyl a dovolil jim, aby ti ublížili…“

„Ale to-,“ nenechám ho domluvit a opět ho políbím.

Nemohl jsem přestat myslet na ty jeho dokonalé rtíky a tolik mi chyběla jeho chuť. Chci tuhle chvíli vychutnat, dokud můžu. Zítra už zas budeme jen kočka a myš, a když se přeměníme, Jerry se mi bude zase vyhýbat.

„Proč ses mi vyhýbal?“ zeptám se na něco, co mě trápí už dlouho. Jerry sklopí zrak a zkousne si rty.

„Já-,“ a natočí hlavu na bok, „Já nevím. To co se stalo minule, vyděsilo mě to. Najednou jsem nevěděl, jak se k tobě chovat. Když jsme v naší zvířecí podobě, je to v pořádku, ale jakmile jsme takhle… Stydím se na tebe podívat a ani nemluvím o tom, jak se k tobě chovat. Vůbec nic nevím,“ chrlí na mě svoje pocity a mě přijde, že opět nemá daleko k pláči. Ale mě tím spadne obrovský kámen ze srdce. Tolik jsem se bál, že jsem mu nějak ublížil, nebo že mě nenávidí…

„Pšššt,“ začnu ho utěšovat a setřu ty dvě slzy, co se přece jen dostaly zpod jeho víček.

„Já jsem taky nervózní, když jsem s tebou. Taky nevím, co tahle situace znamená, ale vím jedno,“ chytnu ho za bradu a tím ho donutím se na mě podívat. „Že mi na tobě záleží a že chci být s tebou.“

Jerry najednou ztmavne o další odstín a chce zase odvrátit zrak, ale stále ho držím za bradu a tak mu to nedovolím. Místo toho se opět skloním k jeho rtům a začnu je lehce uždibovat. K mému překvapení Jerry povolí sevření čelistí a dokonce lehce otevře pusinku. Tuhle možnost nehodlám promarnit, a proto se hned jazykem vnořím do té sladké jeskyňky.

Nenásilně a něžně plením jeho ústa a přitom jej jednou rukou jemně vískám ve vlasech a tou druhou se opírám, abych to maličké svou vahou nezalehl. Je mi příjemně a tak nedokážu zabránit spokojenému předení.

Jerry

Stydím se. Dělat takové věci s Tomem, ale jsem tak nějak klidnější… když vím, že i Tom je zmatený, možná méně než já, ale je… Ještě nevím, co tohle všechno znamená a jak to celé bude dál, ale máme dost času to zjistit…