Svět naší (zvrácené) fantazie

Další noc a opět sedím u svého notebooku. Potom, co se stalo minule, jsem se tu asi týden neukázal, připadal jsem si trapně, ale teď… Teď tu naopak trčím každý den a čekám… Čekám, kdy se tu zase objeví Lover23.

Jsou to asi dva nebo tři týdny od toho osudného dne a pořád jsem neměl štěstí. Dle údajů na jeho profilu se přihlásil naposledy třetí den po tom našem dobrodružství, ale od té doby nic. Vím, že si za to můžu trochu sám, když jsem se tak dlouho neobjevil, ale i tak...

Stejně tak nechápu, proč tak moc toužím právě po něm. Mohl bych si chatovat s kýmkoliv jiným... Ale ne, já čekám je na něj. Může za to snad fakt, že jsem s ním prožil svoje "internetové poprvé"? Možná... Ale vím, že je tu ještě jeden fakt, proč tak moc toužím, si psát právě s ním...

To, že zná moje jméno... Střílel snad na slepo a náhodou se trefil? Nepravděpodobné! Jak velkou máte šanci, že uhádnete něčí jméno? V podstatě bych řekl žádnou... Takže mě musí znát a tím pádem bych já měl znát jeho. Pokud to není nějaký nebezpečný stalker...

Sklopím hlavu a povzdechnu si... Proč něco takového vůbec řeším? Opětovně vzhlédnu k monitoru, najdu tlačítko 'Odhlásit se' a najedu na něj myší.

Lover23 vešel do místnosti.

Zastavím se v půlce pohybu a samotným šokem zapomenu dýchat. Ukazováček stále vysoko zvednutý a připravený kliknout. Ale já před očima stále vidím jen '...vešel do místnosti... vešel do místnosti... vešel do místnosti...'

Rychle stáhnu ruku z myši, jako bych se bál, že se mylným dotykem odhlásím. Vzpomenu si, že opět musím dýchat a zhluboka se nadechnu. Díky tomu se mi zase začne prokrvovat mozek a mě začne celá ta situace docházet.

Je tu. Přihlásil se. Mám mu napsat? Mám čekat až mi napíše on? Bude si se mnou chtít psát? Mám si s ním psát? Nemám raději odejít?

"Arghhh~!!!" zaskučím a mrdnu hlavou do stolu. Zaskuhrám, to byla větší rána než jsem plánoval. Musím si to celé ujasnit.

'Niky,' oslovím se v duchu a započnu svůj vnitřní monolog .'Jak dlouho už tady čekáš? Přece sis s ním chtěl psát, tak mu napiš... A když si nebude chtít psát? Tak si nebude chtít psát... Prostě to nebudeš řešit... Není to nic, co by ti mělo být líto a měl by ses tím trápit, ne?'

Rozhodnutý mu napsat zvednu opět pohled k monitoru. Tam mi ale kliká příchozí zpráva na chatu. Soukromá konverzace. S očekáváním ji rozkliknu...

Lover23: Ahojky

S ještě lehce roztřesenýma rukama se natáhnu ke klávesnici.

Bunny: Ahojky
Lover23: Máš se?
Bunny: Jo dobrý... A ty?
Lover23: Taky

Nemůžu se zbavit nějakého divného dojmu z naší konverzace. Přijde mi to nějaké trapné, neuvolněné...

Lover23: Ses tu potom neukázal...

A je to tady... Tušil jsem, že se na to zeptá.

Bunny: Já vím...
Lover23: Proč?

Povzdechnu si, nemá cenu zapírat.

Bunny: Styděl jsem se. Prostě jsem neměl odvahu se tu zase objevit... :(
Lover23: Aha... A teď jsi tu proč?
Bunny: Chtěl jsem si zase psát... Psát se tebou :)
Lover23: VÁŽNĚ?! O.O
Bunny: Jop :) Tak už tu několik dní čekám, zda se objevíš...
Lover23: Já... promiň... Byl jsem tu i další dny ale tys tu nebyl... tak jsem nějak usoudil, že si už nechceš psát...
Bunny: Chápu... A dnes jsi přišel proč? ;)
Lover23: .... Zkusit štěstí? :)

Konečně! První smajlík z jeho strany...Myslím, že napětí mezi námi pomalu mizí.

Bunny: Tak to vypadá, že jsme dnes oba měli štěstí... :)
Lover23: Už to tak vypadá... ;)

Atmosféra se sice uvolnila, ale najednou je to zase takové... Jako když si povídáte a najednou nastane ta trapná chvilka, kdy nevíte, jak začít a o čem dál si povídat.

Jako já bych věděl, ale bojím se, že pokud se zeptám už teď, tak nebude chtít odpovědět a zmizí... Ale na druhou stranu se říká 'Odvážnému štěstí přeje.' To by mohlo i mě...

Bunny: Můžu se na něco zeptat?

Chvilku se nic neděje, vidím, že zpráva je odeslaná i přečtená, ale z druhé strany je ticho. Když najednou odpoví.

Lover23: Nooo~ Můžeš to zkusit.

Seberu poslední zbytky odvahy.

Bunny: Odkud znáš moje jméno?

Opět zase nic...

Bunny: Jsi tu?
Lover23: Jo jsem...
Bunny: A?
Lover23: A nic... Myslím, že to není důležité...

Tak teď jsem se naštval!

Bunny: Není důležité? Možná tak pro tebe, ale pro mě jo! Jak je možný, že znáš moje jméno!
Lover23: Třeba jsem věštec? ;)

Vře to ve mě! Tak on si ze mě ještě bude utahovat!

Bunny: Hej! To ale není vtipný! Já to myslím vážně! Znáš mě?
Lover23: :D
Lover23: Možná jo možná ne...

Už na to nemám nervy, sice jsem si chtěl psát, ale to mě ten dopálilo...

Bunny: Fajn, tak si hraj na Pana Tajemného... Odcházím!

A ani jsem nečekal na odpověď a odhlásil se. Pro jistotu jsem i vypnul počítač, aby mě to nelákalo se znovu přihlásit. Potom se svalím na postel a začnu se proklínat.
Tohle rozhodně neproběhlo, jak jsem si představoval... Vím, že si za to můžu sám, ale nemohl jsem si pomoct... Prostě jsem to chtěl vědět!
I kdyby to neřekl hned, nevadilo by mi to... 'Někdy' by stačilo... Ale on si ze mě ještě bude dělat srandu... Připadal jsem si jak hlupák...

'Arghhhh~' zavrčím v duchu, překulím se na bok, přetáhnu přes sebe peřinu, aby se mi podařilo lépe usnout. A než mě úplně pohltí tma si slíbím, že se do chatu určitě další týden nepřihlásím! Minimálně týden!

Jen si nejsem jistý, zda tím opravdu vytrestám jeho, nebo spíš sebe...