Jdi na obsah Jdi na menu
 


6.díl

10. 4. 2012

 Kim

Sleduju skupinku před sebou, ze které nadšení z mého příjezdu doslova čiší. DongHae mě ignoruje, LeeTeuk mě rozpačitě vítá a zbytek se na mě usmívá anebo kouká všude možně po bytě, jen aby se nemuseli koukat na mě. Takže celkově to vypadá na super pobyt tady. V duchu se ušklíbnu, tohle mi byl čert dlužen, no jo no holka… můžeš si za to sama.

To trapné ticho by se dalo pomalu krájet, ale naštěstí přišlo vysvobození v podobě zvonku a toho, jak se stěhováci dožadují otevření dveří.

„SungMine, ukaž Kimovi pokoj,“ zavelí Teuk a sám se žene ke dveřím, aby otevřel. Sungmin se na mě usměje a přistoupí ke mně.

„Tak pojď,“ s tím mi vezme krabici z rukou a vede mě kamsi dál do bytu. Nakonec otevře jedny dveře a vejde dovnitř. Ocitnu se v menší místnosti, krom psacího stolu a nějakého regálu tu nic není. Bezva, takže nějakou šatní skříň si budu muset ještě koupit. Jinak mi to vyhovuje, moje postel se sem vejde a díky oknu je tu i dost světla.

„Takže tohle je tvůj pokoj,“ promluví na mě Minnie, zatímco pokládá krabici na stůl, „Původně to byla taková provizorní pracovna, takže proto je to tak malé. My všichni máme větší pokoje.“

„To je v pořádku, jsem skromný a tohle mi stačí,“ je to rozhodně lepší než představa sdílení pokoje s někým z nich. SungMin jen rozšíří svůj úsměv. Ale to už slyším z chodby první hlasy a netrvá dlouho a v pokoji už stojí první chlápci s mými věcmi a ptají se, kam to mají dávat. Minnie se kolem nich protáhne, aby tu nezavazel, a já určuju, kam ty všechny věci maj pokládat. Jako první se tu objevila moje postel a matrace, ty jsem nechala dát na jednu stranu a zbytek, v podobě krabic, jsem nechala kupit v protějším rohu, kde nebudou zatím zavazet.

Když už to mám všechno, vyprovodím stěhováky a zalezu zpět do svého pokoje. Koukám na tu spoustu věcí a přemejšlím čím začít. Postel, to je úkol číslo jedna. To je to největší, co tu mám a bude to zabírat nejvíce místa. Ozve se zaklepání a ve dveřích se objeví dvě hlavy.

„Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ zeptá se mě SungMin, přičemž jméno toho druhého si ne a ne vybavit.

„Nooo…“ kouknu na rozloženou postel u nohou, „Asi jo, tohle dohromady sám nedám, já umím věci demontovat, ale jejich složení zpět je už trochu problém,“ usměju se na ně a kluci hned na to vejdou do pokoje a zavřou za sebou. Ten, jehož jméno nevím, protočí oči a se smíchem se přiblíží ke mně.

„Bože člověče, jeden by řekl, že jsi holka,“ přiklekne ke mně a začne zkoumat můj plán sestavení postele. Ani nevíte, jak ve mně hrklo, jen na něj vykuleně koukám. Někdo se začal šíleně smát a to mě přivedlo zpět na zem.

„Co je tu tak vtipné?“ zeptám se stále trochu mimo. Minnie se snaží uklidnit, ale moc mu to nejde.

„Nic… já jen…měl ses vidět…když to Kyu řekl, úplně jsi ztuhl a ve tváři jsi měl šíleně směšný obličej,“ a zase se rozesměje na plné plíce, „KyuHyun má prostě vtipné hlášky a je šíleně podlý, na to si budeš muset zvyknout,“ dokončí větu a svou myšlenku potom, co se aspoň trochu uklidní, ale i tak se marně snaží zklidnit svůj dech. Kyu na něj hodí silně vražedný pohled a já mám na chvíli pocit, že jsem viděla skutečné ztělesnění ďábla.

Díky klukům mi během půlhodinky stojí v rohu moje milovaná postýlka. Během té doby jsme si příjemné povídali a já musím říct, že s těmahle dvěma si budu rozumět a těší mě, že jsem si našla přátele a někoho, komu má přítomnost nevadí… teda aspoň to tak vypadá…

„Ještě něco chceš postavit?“ zeptá se mě Kyu a jeho výraz jasně říká ‘Vím, že nic neumíš‘, což mě nehorázným způsobem irituje.

„Ne, to je dobrý, tohle už zvládnu sám, děkuju.“

„Oki, ale kdyby něco, tak klidně přijdi,“ řekne SungMin předtím, než oba odejdou z pokoje. Oddechnu si, rozhlídnu se kolem sebe a teď si musím naopak povzdechnout, i když v závěru to vyzní skoro stejně. Tolik věcí tu ještě je a to jsem si myslela, že toho mám málo. Tohle bude dlouhý den a jak vidno, z tohodle pokoje se jen tak nedostanu.

Vzdávám to! Žuchnu na postel a začnu pozorovat strop, poslední dobu to dělám poměrně často. A tak se rozhodnu pro změnu. Pootočím hlavu a začnu sledovat zelenou stěnu, ta je pro mě zatím neokoukaná. Už se tu trápím bůhví jak dlouho a zatím mám vybalené jen nějaké knížky a pár drobností. S oblečením budu muset počkat až koupím skříň, ale už teď se toho děsím, ještě že jako kluk jsem si sem přivezla mnohem míň věcí, než kolik obsahovala moje původní dívčí garderoba. Opět se ozve zaťukání a já pozvu dotyčného dál, jsem zvědavá, kdo je to tentokrát…

„Tak jak to jde?“ zeptá se mě Teuk, zatím co za sebou zavírá dveře.

„Pomalu a navíc jsem šíleně unavený,“ postěžuju si a dál si ležím rozvalená na posteli. LeeTeuk na to nic neřekne, jen si prohlíží tu spoušť na zemi.

„Jak tak koukám, tak věcí máš ještě dost, ale žádný další nábytek krom postele sis nedovezl, že?“ opět mě začne zkoumavě prohlížet, je mi to nepříjemný a tak se raději posadím.

„Jop, budu si muset koupit ještě nějakou skříň a možná nějaké poličky.“

„Dobře beru to na vědomí a postarám se o to, snad tu budeš mít všechno co nejdřív, aby ses mohl pořádně zabydlet.“ Tak to mě překvapil, myslela jsem si, že budu muset shánět něco sama, ale když se o to postarají jiní, tak proč ne…

„Děkuju, potřebuješ ještě něco?“ vidím, že zdaleka neskončil.

„Už jen maličkost, donesl jsem ti týdenní rozvrh. Všechno už je naplánovaný, jen bych tě poprosil, aby ses na to koukl a pokud bys něčemu nerozuměl, tak se mě přišel zeptat,“ podává mi papír, „Potom bych byl rád, až tu skončíš, že bychom si spolu sedli a já ti řekl všechno ohledně toho, jak to tu chodí.“ Leader se v něm nezapře, tak raději všechno odkývu s tím, že si rozvrh projdu, a když budu mít dostatek sil, tak se ráda seznámím se zdejšími pravidly.

Jakmile Teuk za sebou zavře dveře, opět se natáhnu na postel. K očím si zvednu svůj rozvrh a začnu ho podrobně študovat. Takže to vypadá, že víkendy budou povětšinou volné, až na nějaké akce, které se zatím týkají jen kluků, ale já se mám jít podívat, jak to probíhá. Ale týden vypadá pěkně našlapaně. Třikrát v týdnu mám na celé dopoledne naplánované taneční zkoušky a dvakrát celé odpoledne strávím s větší částí skupiny a tréninkem jejich choreografie. Dále tu jsou nějaká focení a dále je v plánu návštěva kostymérky, přeměření mír a zkouška kostýmů.

Uhm? Kostymérka? Ehm! Měření? Ehmmm!!! Zkouška kostýmů? EHMMM!!!

Prudce se posadím na postel.

„To nééééé….!!!“ 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

další díl

(lexy, 26. 11. 2014 21:36)

další díl pls tohle je užasna povídka

to neeeeeeee

(Fidorka, 1. 9. 2014 13:49)

To ne, to prostě musíš co nejrychleji dopsat, nebo se dočista zblázním!!!! Sakra vždyť je to strašně napínavé !!! Jestli jí odhalí a vůbec !!!! Co bude s DongHaem !!! Do kterého se zamiluje a tak dále !!! Prosííííiímmmm další díl :'(:'(:'(:'(:'(:'(:'(:'(:'( ;)

...

(Yuki, 10. 2. 2013 21:57)

tak zajímalo by mě jak to zvládne s tou kostymérnou...a proto prosííím napiš další dílek...určitě toho máš moc, ale prosíím napiš další...vážně mě zajímá co se stane dál a pokud by sis řekla že napíšeš pokračko tak hodně štěstí :))) už teď se těším
doufám že nebudeme muset čekat moc dlouho

DALŠÍÍ

(Akemis, 20. 10. 2012 22:58)

BOŽŽÍ!!! už se těším na další díl

super

(Lucka, 2. 6. 2012 19:56)

Skvělá povídka. Honem další dílek, moc prosím

Dalšíííí!!!

(sarahing, 13. 5. 2012 10:56)

Prosííím další!! Čtu to pořád dokola a už znám všechny kapitoly nazpaměť.

:-D

(Widlicka, 17. 4. 2012 21:38)

přestěhování zvládla skvěle, a tu narážku na holku také, ale jsem vážně zvědavá, co chce udělat s tou kostymérkou a jak před ní utajit, že je holka?

Doprdele!

(Luli(na), 16. 4. 2012 11:20)

No, ten nadpis... si nevšímenj. To by byla moje standardní reakce, kdyby se mi todle stalo. Em... teda možná ani ne, já prsa nemám, leda tak mínus jedničky, takže to by asi ani nepoznali a myslím, že banán už pod trenky nějak nainsatlovat dokážu... *padla* Holka, Lucifer s tebou, vážně. Tohle dopadne. Uhn, jinak jsem si teď přečetla dva díly naráz a jako u toho předešlého jsem měla normálně husí kůži, jak jsi šla po té chodbě :D *mrtvá* Já bych do těch dveří kopala, nebo bych škrábala jak náš kocour, nebo bych začla zpívat Vánoční koledy *pod stolem* Ne, dobře, padám, končí nám hodina informatiky a ušitel nám vypne počítače bez pardonu, takže se měj :D Pa :D

Skvělý

(Sarahing, 10. 4. 2012 14:08)

Další další. Já jsem prostě taková. Budu otravovat, dokud nebude po povídce tak se nezlob. Ale prostě se mi to líbí a budu potřebovat další!!