Svět naší (zvrácené) fantazie

 Kim

Zatrolenej budík! Nejraději bych s ním třískla o zeď, ale vzápětí od toho upustím, když si představím, že bych si měla kupovat novej. Poslepu ho nahmatám a tipnu, abych ukončila ten nepříjemný zvuk. Ještě chvilku ležím a postupně otvírám oči a snažím se přivyknout okolnímu světlu. Pomalu se začnu hrabat z postele a nezapomínám u toho klít. Protáhnu se a jen co vylezu z postele, kouknu z okna. Je tam fakt hnusně, pod mrakem a vypadá to, že se každnou chvíli rozprší.

Povzdechnu si a otočím se zpět k posteli. Kdesi v nohách vyhrabu mp3ku a ustelu si. Zamířím do kuchyně. Postavím na čaj a pustím se do chystání snídáně. Udělám si tousty a namažu si je marmeládou. Zapnu si znovu ty písničky od Super Junior a zatímco snídám, snažím se rozmyslet, která pro sestavu bude nejlepší a zběžně vymýšlím taneční kroky. Nakonec jsem si vybrala písničku Perfection.

Dopiju na ex čaj a dám hrníček společně s talířem do umyvadla. Obleču se a s přehrávačem v uších zamířím do tělocvičny. Ve velkém sálu tančí kluci, tak se s nimi jen pozdravím a jdu do malého. Napojím si mp3ku na aparatúru a navolím si danou skladbu.

Jak jsem předpokládala, vymýšlení komplet celé choregrafie v takovém časovém presu není žádná sranda. Neustále zkouším nové taneční kroky, různé perličky, které umím a které by mohly zaujmout a snažím se tomu dát nějakou přijatelnou a smysluplnou formu. Trápím se s tím nějaký čtyři hodiny, když si řeknu ´Dost, to stačí.´ Nejsem 100% spokojená, ale s danými časovými možnostmi, nic lepšího nevymyslím.

Cestou domů se loudám a přemejšlím o všem možném. O dnešní sestavě, o předcházejících dnech, co dnešní zkouška může změnit, co mi dá a co mi vezme. Nepovažuju se za žádnýho velkého filozofa či myslitele, ale stalo se toho příliš mnoho na to, aby mé myšlenky byly v klidu.

Když se dostanu mám čas akorát tak na to se zběžně osprchovat a nachystat. Už jsem zběhlá a tak jsem přeměněná za chvilku a balím si věci do batohu. Opět jdu rovnou ve cvičebním, jen si vezmu na sebe mikinu a do batohu hodím deštník, protože nebe se zatím neumoudřilo a stále to vypadá, že z něj každou chvíli začnou padat kapky.

Přesně jak jsem říkala, jsem skoro na místě, když začne pršet. Naštěstí se hned nespustil velkej liják a tak jsem se s deštníkem neobtěžovala a jen přidala do kroku, abych byla v suchu, co nejdřív. Vletím do budovy jako velká voda. Otřepu se, abych ze zběžně osušila a pak si to sebejistým krokem vykročím přímo to tělocvičny. Ještě tu nejsou všichni, což se divím, protože je už skoro čas. Protáhnu se a trochu se rozvičím.

Netrvá dlouho a do tělocvičny se vřítí zbytek soutěžících a s nimi i celá hodnotící sestava ze včerejška.

„Dobré odpoledne, tak vás tu opět všechny vítám,“ začne mluvit Sun In, „Jen chci říct, že dnes už tu vlastně o nic nejde, všichni už máte místo v agentúře jisté, takže pokud teď neuspěje, není to žádná tragédie. Nyní vás poprosím, aby jste postupně přicházeli a tady Kyo Minovi nahlásili na jakou skladbu budete tancovat a zárověň si vylosovali pořadí v jakém nastoupíte. To je ode mě všem pokud nemátě nějaké otázky, tak můžeme začít.“ Ještě chvilku vyčkává, jestli někdo nebude mít nějaký dotaz, ale když se nikdo k ničemu nemá, začnem se pomalu střídat u Mina.

Jdu si losovat jako poslední.

„Takže jaká písnička?“ zeptá se asistent

„Perfection.“

Vzhlédne ke mě s docela překvapeným výrazem.

„Děje se něco?“

Kyo Min se usměje a zakroutí hlavou.

„Ne, nic. Jen že všichni si vybrali Sorry, sorry a nebo Mr.Simple.“

„No aspoň nesplynu s davem.“

„To je pravda, tak tady je poslední lísteček, co zbyl.“

Vrátím se zpátky na místo s lístečkem nesoucí číslo 4. No vida, jsem v první půlce. Těžko říct, jestli je to výhoda nebo ne.

Tak zatím znělo samé Sorry, sorry... už mi z té písničky pěkně hrabe. Jsem na řadě, postavím se na místo a čekám. Kyo Min pustí hudbu a když zazní první tóny písně, slyším, jak to mezi Juniory i soutěžícími zašumnělo. No co, prostě se mi líbila. Tančím celou svou sestavu, jak nejlíp dovedu a nakonci jsem se svým výkonem spokojená. Ukloním a jdu si sednout. Naštěstí je nás tu dnes jen deset a tak to netrvá tak dlouho, jako včera a během hodinky máme všichni po tanci.

„Takže,“ ujme se slova opět hlavní choreograf, „Děkuju vám, že vaši tvrdou práci, ještě bychom rádi s každým z vás mluvili o samotě a pak se rozhodneme. Budem se řídit podle pořadí v jakém jste tancovali, proto prosím všechny, kromě prvního, aby se odebrali na chodbu a počkali dokud na ně nepříjde řada.“

Stojím na chodbě a koukám z okna, do kterého bubnují kapky deště... No spíše už pořádného lijáku. Ostatní kandidáti horlivě o něčem diskutují, ale já je neposlouchám a jen sleduji ulici pode mnou. Nikdo tam není, jen auta jezdí sem a tam. Miluju déšt, je to tak uklidňující. Z mého rozjímání mě vyruší oznánemí, ať jde na řadu další, čili já.

Super Junior

Pro osobní rozhovory jsme se rozhodli i přesto, že jsme nejspíš našli našeho nové tanečníka. Nezaujal nás jen výběrem písně, která byla jiná než ostatních, ale i svým opět osobitým a zajímavým stylem, a vzhledem k tomu jakou včera předvedl výdrž věříme, že to nebude špatná volba. Teď si jen s ním promluvíme a snad nezjistíme žádné výrazné neshody.

Když příjde na řadu, tak se posadí k nám na zem do tureckého sedu.

„Jmenuju se Kim,“ představí se a lehce se ukloní. Taky se mu pokloníme.

LeeTeuk: „Na začátek bych chtěl, aby ses nám nějak ve zkratce představil.“

Kim kývne na souhlas a začne: „Takže je mi dvacet let, narodil jsem se v Anglii, kde jsem i většinu života žil. Můj otec je korejec a maminka byla angličanka. Sem do Koreje jsem se přestěhoval zhruba před rokem a půl. Momentálně nemám stálé zaměstnání, ale mám několik brigád,“ řekne skoro bez zastávky a snad i bez nadechnutí.

EunHyuk: „Jak dlouho a kde jsi se učil tancovat?“ Jako hlavního tanečníka a choreografa je přirozené, že mě něco takového bude zajímat.

„Tančím už od mala, jako malý jsem nějakou dobu chodil na hodiny baletu“ - ´Takže jako Hannie i on dělal balet,´ pomyslím si při vzpomínce na něj - „Ale povětšinou jsem se učil sám a od kamarádů a kamarádek, se kterými se vídám, abychom si společně zatancovali.“

HeeChul: „Používáš nějakou kosmetiku, že máš tak jemnou, skoro dívčí pleť?“

„Ehhh?“ Kim se zavářil hodně překvapeně až skoro šokovaně.

SungMin: „Hee, ty aby ses na něco takové nezeptal.“

HeeChul: „Jen mě to zajímalo!“

Chudál Kim se na nás kouká jak na blázny.

DongHae: Koukám na Kima jako bůh pomsty, ten kluk se mi prostě nelíbí, stejně jako celá ta věc s tím, že potřebujem dalšího tanečníka pro oživení. „Proč myslíš, že bychom si měli vybrat tebe? Co nám konkrétně ty můžeš nabidnout?“ přičemž si neodpustím jízlivý tón. Zbytek se na mě podívá podívá káravým pohledem a já jim na to jen pokrčím rameny. Ale jestli jsem si myslel, že toho „vetřelce“ nějak zvyklu nebo vyvedu z míry, tak jsem se spletl.

„Však si mě vybrat nemusíte, já jsem se chtěl dostat to agentury, což se mi splnilo. Já se vnucovat nebudu, to vy potřebujete tanečníka,“ a škodolibě se usměje. Moji společníci se začnou pochichtávat.

LeeTeuk: „No myslím, že tohle by mohlo být prozatím všechno, teda pokud se ještě někdo nechce na něco zeptat,“ a kouknu se po ostatních, ale nikdo nic neříká. „Takže myslím, že můžeš jít a pošli prosím dalšího.“

Vstane a zachvíli dojde další účastník, ale my stejně máme všichni jasno. Naším dalším členem bude Kim.