20.díl - 1/2
16. 8. 2020
Midori
Následující dny, vlastně týdny, byli super, náramně jsem si je užil a doufám, že Shin taky...
---
"Hele...no tak Shine, pusť mě! A kam mě to vůbec táhneš?" křičím na Shina, zatímco mi kloubí zápěstí a já ani nevím proč.
"Vydrž štěně, hned tam budem," odbude mě, aniž by povolil sevření.
"Tak mi aspoň přestaň drtit tu ruku," snažím se ho přivést k rozumu.
"Žádný takový, ještě by tě mně někdo ukradl, tu chvilku to vydržíš." To je jako bych hučel do zdi. Najednou se Shin zastaví a otočí se ke mně, chvíli na mě kouká a pak mi zničeho nic dá přes oči šátek.
"Co to děláš, Shine?"
"Neboj, je to jen na chvíli, teď mi věř a pojď kousek se mnou," chytne mě za ruku a pomalu někam vede. Po chvilce se zastavíme a on mi sejme šátek z očí a mě padne zrak na vstupní budovu s nápisem ZOO. Nechápavě se podívám na Shina a ten se na mě usměje.
"Tak co tomu říkáš?"
Otevřu pusu a hned na to ji zavřu.
"My jdeme do Zoo?"
"Jo, nebo nechceš?"
Miluju zoologický zahrady a tak hned horlivě přikývnu a nezapomenu mu vlepit pořádnou pusu. Shin se jen rozesměje, čapne mě za ruku a táhne k pokladně...
---
"Mockrát děkuju za večeři paní Shoutaro," poděkuje Shin mámě zatímco jí podává talíř.
"Jsem ráda, že ti chutnalo. Tak jak šlo učení? Pochopil jsi to už Mi-chan?"
Zvednu pohled od talíře přede mnou, nemám rád, když mě někdo ruší při jídle, ale polknu a odpovím.
"Jojo, Shin mi to vysvětlil mnohem jednoduším způsobem než učitel." Měl jsem teď trochu problémy s matematikou a tak se Shin nabídl, že mě bude doučovat.
---
Sedím u pc, když mi na mobil příjde zpráva.
´Ahojky štěně, tak mě napadlo, jestli bys nechtěl dnes u mě přespat? Udělali bychom si večeři, koukli na nějaký film a pak šli do hajan. Shin.´
Několikrát dokola čtu tu smsku, abych se ujistil, že jsem její význam pochopil správně. A čím víc to čtu, tím víc jsem rudej. On chce, abych dnes u něj přespal?
Chvíli přemejšlím o tom, že mu to odmítnu...
"Mami?" nakouknu do kuchyně, kde mamča zrovna vytahuje nádobí z myčky.
"Copak, zlatíčko?" zeptá se.
"No...víš...psal mi teď Shin a ptá se mě, jestli bych u něj dnes nepřespal? A já se přišel zeptat, jestli bych mohl?"
Máma přestaně uklízet a podívá se na mě. Vidím na ní, že se jí ta myšlenka nijak zvlášť nelíbí.
"Mami, prosím!" a udělám prosebný pohled.
Máma si povzdechne.
"Já nevím Mi-chan, seš si jistej?"
"Ale no tak mami, já vím, že se bojíš...Já taky, ale Shin je ke mě hodnej a už je to celkem dlouho, co jsme spolu začali chodit a on ještě nikdy neudělal nic, co bych nechtěl, tak si myslím, že mu můžu věřit..."
Máma si jen opět povzdechne a nakonec souhlasí.
Vyběhnu zpět do pokoje a vrhnu se na mobil, abych odpověděl.
´Ahojky, moc rád, kdy mám přijít?´
Nestačím ani položit mobil a už mi bliká zpráva.
´Moje náruč je pro tebe otevřená, přijď kdykoliv.´
Culím se na mobil jak blbeček. Položím ho na stolek a začnu si balit věci na večer: pyžamo, kartáček na zuby, ručník, medvídka...
Nakonec mám menší sportovní tašku. Vezmu mobil, peněženku, a když se rozloučím s mámou, vykročím směrem k Shinovi. Ještě jdu do obchodu koupit nějaký mňamky.
Skoro o hodinu později už zvoním na Shinův byt a čekám, až mi otevře. Dveře se rychle otevřou a já ani nestihnu pozdravit, když mě Shin vtáhne dovnitř a přišpendlí mě ke stěně a svými rty je na těch mých. Když už se ode mě odlepí pro nedostatek vzduchu, usměje se na mě. Jsem trochu v šoku, ale je to takový ten příjemný šok.
"Promiň, ale šíleně jsem se na tebe těšil a prostě jsem se neudržel," omluvně se na mě podívá. Musím se usmát.
"To je dobrý, jen jsem se lekl," stoupnu na špičky, vlepím mu rychlou pusu a zapluju dál do bytu. Párkrát jsme se sešli před jeho bytem, ale tohle je prakticky poprvé, co tu jsem a můžu si to tu pořádně prohlídnout... Chodbička je malá, potom následuje kuchyň oddělená od obýváku jen stěnou, ve které je vyříznut velký půlkruh jako okno, potom jsou tu ještě dvoje dveře, pravděpodobně do koupelny a pokoje.
"Máš to tu pěkný," zhodnotím, zatímco si položím tašku k pohovce.
"Dík a to jsi ještě neviděl tu nejdůležitější místnost," zavrní mi do ucha, zatímco mě zezadu obejme kolem pasu. Dupnu mi na nohu a on se na mě ublíženě podívá.
"Proč?"
"Za to tvoje špičkování," odpovím mu se škodolibým úsměvem na rtech. Shin se zamračí ještě víc a zamíří do kuchyně. Je mi jasný, že se na mě nezlobí. Tohle dělá pořád, ale mě bude tvrdit, že se chovám jak dítě...
"Co budeme vařit?" zeptám se Shina, když vytahuje ingredience z ledničky a nádobí z přilehlých skříněk.
"To ještě nevím, ale doufám, že by z toho mohla vzniknout nějaká omáčka na špagety," culí se na mě, zatímco si zavazuje zástěru.
"Doufáš? Jak si to mám přebrat?"
"Nooo...já nejsem nijak zvlášť velký kuchařský expert," a nasadí ještě větší úsměv neviňátka. Povzdechnu si.
"Tak jestli nevadí, chopím se velení já a ty budeš pomáhat, oki?" raději se toho ujmu, nehodlám být dnes o hladu. Shin mi to souhlasně odkýve a pak už se vrhneme do práce.
"Bylo to výborné," pochválí mi Shin jídlo, když dojíme.
"Děkuju, ale nebylo to nic extra," začnu pomalu sklízet nádobí, ale Shin mi je vezme z ruky.
"S tím nesouhlasím, bylo to skvělé!" a začne umývat nádobí. Těší mě to, zatím si sednu na pohovku a čekám, až se Shin připojí. To netrvá dlouho.
Spolu vyberem film a začnem se koukat. Ležíme na pohovce a já se choulím v Shinově náruči. Ujídáme popcorn a jiné dobroty, popíjím colu a Shin pivo. Čas nám krásně ubíhá s občasnými polibky a něžným hlazením.
"Nejseš unavený?" zeptá se mě skoro ke konci filmu.
Zavrtím se mu v náruči a vzhlédnu k němu.
"Trochu..." připustím.
"Tak nepůjdem si lehnout?"
"Jop, ale ještě si skočím do sprchy."
Shin mě políbí.
"A můžu se s tebou?"
Překvapí mě to, ale souhlasím. Nemůžu si nevšimnout radosti v Shinových očí. Dovede mě do pokoje, kde si dám tašku a vytáhnu si z ní ručník, hygienické potřeby a pyžamo. Rozhlídnu se po pokoji, abych si ho prohlídl. Tři červené stěny, jedna černá a nábytek v bílé barvě. Má tu velkou manželskou postel, šatní skříň se zrcadlem, několik poliček a dva noční stolky. Povlečení je černočervené. Celkově to působí příjemným a elegantním dojmem. Myslím, že tady se bude dobře spát.
"Můžem?" vytrhne mě z přemýšlení Shin. Otočím se na něj a s úsměvem přikývnu. Chytí mě za ruku a táhne do koupelny. Odložím si věci a chci se začít svlékat, ale to by tu nesměl být Shin.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář